Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.
Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.
Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.
Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.
To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).
Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).
Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).
A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.
29. říjen 2015 10:10:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Nový podnik je prvním krokem Davida Changa směrem k vlastnímu fast food řetězci.
Fuku servíruje sendvič se smaženým kuřecím za 8 dolarů (jediné další položky na menu jsou hranolky a sezónní salát).
Maso je z kuřecích stehen. S habanero marinádou, podmáslím a tajným mixem koření. Po usmažení se kuře podává v napařené bramborové žemli potřené máslem s trochou fermentované cizrnové pasty.
Chang hodně zamakal na tom, aby dokázal konkurovat cenou i běžným fastfoodům (viz tabulka zde). Jeho sendvič je sice o něco dražší, kuřata jsou ale jen z malých farem (s volným výběhem), takže se dokázal vyhnout sporným velkochovům.
Vše jen na stojáka, velmi jednoduše. Další jídla jsou prý ve vývoji.
Hodně zajímavý, co říkáte? Pokud pojedete do New Yorku, tak určitě vyzkoušejte.
Já to říkám furt, že nejlepší řízky jsou právě z kuřecích stehen. A na český řízek v chlebu ještě taky jednou dojde. Mark my words! :))
11. červen 2015 21:06:47 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Takhle mladý ho zelináři ani nemají. Většinou ho nechají dorůst alespoň na dvojnásobnou velikost s velkými vyvinutými žebry.
Pěstovaný v nádobě je to jen malý prdek, ale potěší, to zas jo... :)
11. červen 2015 19:06:42
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Super článek k zamyšlení. Pokud chceme uživit 7 miliard lidí a použili bychom k tomu zemědělskou produkci postavenou na malých farmách a praktikách ekologického zemědělství.
O kolik víc půdy bychom museli zabrat pro zemědělství? Kolik procent populace by muselo začít pracovat v sektoru zemědělské výroby? Jak by se změnila cena a dostupnost potravin? Jak by se změnila spotřeba vody pro zemědělskou výrobu? Jak by se změnila celková biodiverzita?
Pro někoho možná až příliš radikální obhajoba moderního intenzivního zemědělství, ale já tenhle pohled beru jako osvěžující. Pokud téma sledujete, určitě stojí za přečtení. Je to navíc super protiváha k aktivistickým článkům od Pollana a Bittmana.
Ted Nordhaus, autor článku, je navíc jedním z tvůrců Ekomodernistického manifestu. To jen abyste věděli, odkud vítr fouká.
11. červen 2015 14:06:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSezóna se začíná rozjíždět na plné pecky. Raná kapusta, nové brambory, hrášek, okurky, kedlubny, jahody, třešně a pořád ještě i chřest.
Taky jsem tu dnes našel plnou přepravku česnekových výhonků. Velká radost! :)
10. červen 2015 15:06:36
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku