Zápisník

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

Ve varu — dal bych si kafe

Déšť nás ve Varech přimačkává do sedadel a pomyslně tak zkracuje intervaly mezi koukáním na filmy a doplňováním paliva venku. Ukrutně rád bych si tady dal dobrou kávu, ale zatím tuším spíše kavárenské peklo všude okolo. I tak mám ale pro vás tři nové zážitky!

Ve varu — zabijácký junkfood, Uzbekistán a vegetariánské bistro

Potravy pro duši jsou na KVIFF plné sály. Kde ale shánět stravu pro masité schránky, které nás přenášejí ze sálu do sálu? Pod rouškou mrholení a v sychravém tempu jsem dnes prošel většinu míst, kde se dá najíst levně a kde vám dají jídlo do ruky.

Ve varu — předkrm

Co je víc pasivní? Koukat na filmy nebo jíst? Zatím jsem to nerozlouskl. Po filmu máte hlad a po jídle zase chuť na film. Bojím se, že nám všem Varech hrozí zacyklení!

Ve varu — sada pro přežití

Zajímá vás, co všechno potřebuje bloger píšící o jídle na filmovém festivalu? Vysypal jsem to na stůl a kupodivu toho není moc.