Zápisník

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

Dobrá škrabka je základ

Hlavně pro zdravé nervy v kuchyni a rychlou práci bez rozčilování. Vlevo je klasická kovová na univerzální použití (poslední jsem si vyhodil), vpravo škrabka zoubkatá. Killer na loupání plodové zeleniny s hladkou slupkou (rajčata, papriky) a ovoce (broskve, mango).

Latte art za všechny prachy

Ano, podle nejnovější studie má latte art vliv na vnímání kávových nápojů. Pokud si ji ale rozkliknete celou, budete možná vyděšení z toho, co všechno vědci za latte art považují a na čem svůj výzkum vlastně postavili.

V reálu se dá z latte artu poznat dost, ale nejde ani tak o tvar a typ obrázku jako spíš o vzhled našlehaného mléka.

Pokud je na povrchu kávy suchá pěna s velkými bublinami, můžete hodně přesně odvodit chuť (se silnou varnou příchutí), texturu (suchá) i teplotu nápoje (příliš vysoká).

Ale to je samozřejmě jen extrém pro vyloženě nepvoedenou kávu s přešlehaným mlékem. Menší rozdíly v chuti poznáte samozřejmě až po ochutnání.

A i když se to nezdá tak rozdíly tam opravdu jsou. Matt Perger třeba dobře popsal vliv latte artu na chuť prvního doušku po napití.

V praxi a i u výtečně připravené kávy s mléčnou pěnou jde ale nejvíc o použité mléko a čerstvost nápoje.

UHT mléko z tetrapaku bude vždy pozadu a na první dobrou ho poznáte podle silné varné příchutě.

Doba od kávovaru k přinesení na stůl zase ovlivní to, jak moc se jemně našlehaná pěna stihne separovat. A je fakt velký rozdíl, když se napijete v první minutě, nebo až po delší chvíli, kdy mléko z jemné mikropěny vypadne.

Takže za mě vždy určitě tenhle trojboj – 1) dobré čerstvé mléko, 2) šikovný barista a 3) první doušek co nejdříve! :)

Pravda o marinádách? Jsou většinou na prd

Pěkné shrnutí nejrůznějších mýtů a faktů o marinádách. V té angličtině se to ale bohužel trochu ztratí a není to taky moc přehledně udělané. Proto jen krátké shrnutí:

1) Ano, maso solit co nejdříve.

2) Ne, marinády s olejem nepronikají do hloubky a ani maso nezkřehčují.

3) Marináda ochutí povrch a proto musí být výrazná, aby obstála vedle výrazných chutí opečeného masa.

4) Ano, kyselé marinády můžou u masa na povrchu udělat blátivou konzistenci (citron, ocet + ještě horší jsou směsi na marinádu, které obsahují zkřehčující aditiva).

5) A ano – přebytky marinády a olej se v žáru grilu rády přepalují. Pokud navíc přidáte cukr, tak povrch karamelizuje (a někdy i hoří) o řád rychleji.