Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Hlásím nový přírůstek k brusným kamenům na nože z loňska – japonský brousek s otočnými vodními kameny MinoSarp (cena okolo 40 USD).
Po pár dnech používání jsem nadšený. Broušení je strašně jednoduché a ještě k tomu rychlé. Brousek má v sobě tři otočné kameny s vodící drážkou. Na dno stačí dát trochu vody a pak brousky postupně projet od nejhrubší hrubosti po nejjemnější.
Je to celé Very simple. Okay? :)
Pokazit nemůžete skoro nic. Drážka zajišťuje správný úhel a na běžné přebroušení stačí okolo 10 přejetí na každé hrubosti. Pět kuchyňských nožů jsem na tom měl hotových za pár minut.
Nevýhody? Zatím je jedna. U některých nožů, kde je střenka moc blízko u čepele, se nedá čepel projet až do konce, protože se zarazí o vodící krytku brousku. Žádná velká tragédie, ale může to být u některých nožů otrava.
Jinak to ale vidím jako perfektní řešení pro domácího kuchaře, který se nechce drbat s brusnými kameny. Mít doma tohle a k tomu obyčejnou ocílku, tak máte myslím komplet vystaráno.
Budu teď MinoSharp používat častěji, tak dám ještě vědět, kdyby se vyskytl nějaký problém (výdrž kamenů, materiál). Zatím ale opatrné nadšení. Doporučuju!
Související náčiní do kuchyně:
22 absolutních nezbytností do kuchyně podle pana C
A teď mi ještě někdo přidal tip, že něco podobného dělá i Ikea (brousek Skärande). Až se tam zase někdy dostanu, tak to omrknu, v principu to bude podobné.
8. leden 2016 14:01:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Ale třeba je to jen obratné PR, těžko říct. Prý vykutali první lanýž (Tuber aestivum var. uncinatum, lanýž letní) cca po 6 letech od vysazení naočkované sazenice dubu. V Británii tenhle druh normálně roste a dokonce se i sbírá. Tohle je ale první úspěch s lanýžem vypěstovaným od nuly.
V Česku zatím aktivně probíhá jen výzkum. Vědci umí rozpoznat přítomnost mycelia v půdě z odebraného vzorku (tj. bez spešl psa i bez nutnosti najít samotnou plodnici), zkouší ho kultivovat a popřípadě i naočkovat na kořeny vhodných hostitelských stromů. Podmínky, přirozený i historický výskyt lanýže tu máme také. K podobnému úspěchu jako v Británii je ale ještě hodně daleko.
Koho by to zajímalo, tady je výcuc historie lanýžů v Česku (str. 167). V meziválečném obdodí tu dokonce probíhaly pokusy o lanýžové farmy. Know-how i zázemí je ovšem nadobro ztraceno.
Plus samozřejmě platí, že lanýže patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a jsou chráněny zákonem. Tak, ať vás to ani nenapadne! :)
11. březen 2015 23:03:46 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Po mini-recenzi baget z Le Caveau jsem dostal další várku tipů na místa, kde se snaží o francouzské pečivo. Dvě jsem obešel. Žádná sláva se ale nekoná.
První bageta je ze stánku Petite France na farmářských trzích Náplavka (45 Kč, první foto v pořadí). Střídku má o něco světlejší, stejně jako ta v Le Caveau je ale podobně uzavřená a nějaká ta pěkná bublina se mihne jen sem tam. Na problémy s kynutím ukazuje i obří prasklina podél celé spodní hrany bagety.
Druhý vzorek je z Bakeshopu (70 Kč, druhé foto). Z celé trojice je na tom jednoznačně nejhůř. Má nedostatečně vyvinutou kůrku a totálně rohlíkovou, zavřenou a tuhou střídku. Potěšení z chuti nulové. I obyčejnou bagetu k rozpékání byste myslím svedli upéct s větším úspěchem (a hlavně levněji).
Suma sumárum – Le Caveau s mírnou přeahou nad Petite France, na skákání do stropu to ale není. Budu dál sledovat, jestli se to třeba časem změní. Bakeshop ani nemá moc cenu komentovat. Napadají mě jen vtípky o nejdražším rohlíku v Praze.
Pokud máte další tipy na francouzské bagety v Praze, dejte mi vědět (třeba pekárna La Gare, hm?). Furt to odmítám vzdát.
Jako bonus si dnes pusťte mistra Hamelmana. Jak by asi posoudil tyhle tři bagety on?
10. březen 2015 19:03:09
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Pro letošek žádné zásadní změny ani kiksy. Jen jeden nový bib pro restauraci Na Kopci (zaslouženě!). Tady najdete komplet výsledky pro ostatní Evropská města. České podniky níže.
Hvězda:
Alcron
La Degustation
Bib:
Aromi
Aureole
Divinis
Na Kopci (nově)
Sansho
SaSaZu
A já vůbec nechápu proč. Základ tvoří recept na Vinohradský pšeničný chléb á la Maškrtnica. Těsto je ale ještě o fous víc hydratované a 25 % mouky je celozrnné (čerstvě mleté na mlýnku na mouku, bez prosívání).
Výsledek je krásně krémová, voňavá a vlhká střídka plná bublin (zároveň ale s dobře vyvinutou kůrkou). Ta krémovost střídky a vůně po čerstvé pšenici se snad ani nedá popsat. Ve srovnání s tímhle domácím chlebem mi pak všechny koupené připadají suché a bez chuti. A to ani nemluvím o pokusech s celozrnným pečením, kde jsou u nás normou totálně překyselené, rozpláclé a hutné chleboplacky.
Když to jde doma a i s minimální pekařskou technologií. Jak skvěle by to mohlo vypadat dál, kdyby se toho chytli profíci? Ale kde safra jsou? Vylezte prosím! :)
9. březen 2015 13:03:20
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
