Zápisník

Britové mají nová doporučení ke konzumaci alkoholu

Připravovali je 2 roky a snažili se při nich vzít v potaz co nejvíc současných poznatků, které se nashromáždily za posledních deset let (naposledy to v UK dělali v roce 1995).

Nová doporučení jsou přísnější ve všech kategoriích. Zahrnují i nové poznatky o protektivním účinku alkoholu, který není zas až tak silný jak se doteď tradovalo (platí pouze u populace starší 55 let a to ještě spíše už žen). A rozhodně neospravedlňuje doporučení pro zahájení pravidelného mírného pití alkoholu.

Nová doporučení stanovují pití alkoholu s nízkým rizikem (tedy nikoliv bezpečné) na 14 dávek alkoholu na týden a ideálně s rozložením do 3 a více dní (1 jednotka = 8 g alkoholu). Stejný limit platí nově pro muže i pro ženy (dříve bylo doporučení pro muže na 3 až 4 jednotkách na den)

Přeloženo na běžné nápoje to vychází přibližně na 6 velkých piv (á 0,5 l), 6 sklenek vína (á 175 ml) nebo 7 panáků tvrdého alkoholu (á 50 ml) za týden.

A to je docela přísnost, že? Nová doporučení jsou taky jedna z nejpřísnějších na světě. Jsou ale také nejaktuálnější, tak uvidíme, které země se budou postupně přidávat.

Nová doporučení podrobně:
Alcohol Guidelines Review – Report from the Guidelines development group to the UK Chief Medical Officers
UK Chief Medical Officers’ Alcohol Guidelines Review – Summary of the proposed new guidelines

Jenom pět základních chutí?

Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.

Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).

Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...

Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.

Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).

Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.

Crema a mýty okolo espressa

Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.

Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!

Farmářské trhy v USA zpomalují, food huby jedou

Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.

Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.

Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).

U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.

Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.