Zápisník

Barista roku a kavárny soutěžících

Barista roku 2016 je Ondřej Hurtík z kavárny Místo. Vítězkou Brewers Cupu je pak Karolína Kumštová z Five Elephant Coffee. Obrovská gratulace oběma! Konkurence i úroveň soutěžících je totiž rok od roku vyšší.

Pokud jste letos nebyli přímo na místě, mám pro vás přehled kaváren, ze kterých byli letošní soutěžící. Připravit se na soutěž a ještě k tomu zvládnout běžný denní provoz, to muselo dát obrovskou práci. Takže pokud máte v okolí nějakého baristu nebo kavárnu, kde jste zatím ještě nebyli, zajdětě se tam mrknout.

Jen možná ne hned dnes, kdy asi všichni vyspávají after party :)

Barista roku

1. místo Ondřej Hurtík – Místo, Praha
2. místo Jakub Hartl – La Bohéme Café, Praha
3. místo Ondřej Štoksa – EMA espresso bar, Praha
4. místo Jan Hrňa – Místo, Praha
5. místo Jakub Nikel – EMA espresso bar, Praha
6. místo Zdeněk Hýbl – One Sip Coffee (otevírají už brzy)

Martin Nosek – Kafec, Brno
Anna Marková – Dos Mundos, Praha
Tereza Tothová – Naše Café, Olomouc
Monika Čeňková – Bar, který neexistuje, Brno
Jan Malec – EMA espresso bar, Praha
Patrik Ramiandravola – Café Lounge, Praha
Lukáš Bros – Double B, Praha
Daniela Slabá – Místo, Praha
Martina Pechová – Costa Coffee
Jan Mlejnek – Nordbeans, Liberec
Jan Škeřík – Double B, Praha
Vojta Cífka – Café Lounge, Praha
Tereza Benešová – Můj šálek kávy, Praha
Hana Bojdová – Café Jen, Praha
Petr Kouba – Fragaria Coffee
Alan Jarrar – Alza Café, Praha
František Roháček
Vojta Růžička

Brewers cup

1. místo Karolína Kumštová - Five Elephant Coffee, Berlín
2. místo Mája Maříková – EMA espresso bar, Praha
3. místo Jiří Sládek – BrewBar Náplavka, Praha

Christian Černoch – Café Lounge, Praha
Tereza Balá – Můj šálek kávy, Praha
Jakub Hartl – La Bohéme Café, Praha
Vojtěch Štarha – Alza Café, Praha
Jan Hůza – Double B, Praha

Za případné chybky se moc omlouvám a budu rád, když mě hned opravíte. Díky! :)

Jenom pět základních chutí?

Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.

Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).

Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...

Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.

Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).

Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.

Crema a mýty okolo espressa

Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.

Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!

Farmářské trhy v USA zpomalují, food huby jedou

Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.

Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.

Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).

U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.

Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.