A proč z potravin jen tak rychle nezmizí? Negativní dopady na životní prostředí jsou už zdokumentovány dost dobře a určitě právem budí pobouření. Klíčové je ale taky ptát se proč je palmový olej tak všudypřípomný a nenahraditelný.
K jeho rozšíření v moderní výrobě potravin totiž vede velmi neúprosná logika a jeho náhrada nebo vyloučení není až tak jednoduché jak se na první pohled zdá. Tady je několik důvodů, proč je pozice palmového oleje tak silná. Vůbec to neberte jako obhajobu, spíš jen jako doplnění informací pro pochopení problému.
Palma olejná má vysoké výnosy a zabírá méně zemědělské půdy
Jeden z nejsilnějších důvodů – pěstování palmy olejné je neuvěřitelně efektivní. Palma olejná zabírá ze všech olejnin jen 4 % obdělávané půdy, vyprodukovaný olej ale přitom představuje 30 % celkového trhu.
Co to znamená? Abyste vypěstovali stejné množství oleje skrze jiné olejniny, musíte zabrat, přeměnit nebo vytvořit násobně víc zemědělské půdy (samozřejmě na úkor volné přírody). Pro srovnání – výnos palmy olejné na hektar půdy je cca 3,6 tun. U sóji je to 0,8 tuny a řepky jen 0,3 tuny. Je to šílený paradox, ale v tomhle ohledu (náročnost na půdu) je produkce palmového oleje šetrnější než ostatní olejniny.
Nižší náklady na pěstování– méně pesticidů, méně fosilního paliva
V přepočtu na tunu je palmový olej šetrnější i vzhledem k použití pesticidů, dusíkatých hnojiv a energií na vstupu. Pro představu – na tunu palmového oleje vystačíte s 47 kg pesticidů. Na tunu oleje z řepky ale potřebujete 99 kg a na tunu oleje ze sóji dokonce 315 kg pesticidů.
Podobně je to s hnojivem i energiemi. Tady palmový olej vyjde opět lépe a paradoxně šetrněji k životnímu prostředí.
Perfektní náhrada za máslo i trans tuky ve sladkostech
Teď důvody technologické. Motivace výrobců používat palmový tuk při výrobě potravin nevznikla jen tak z ničeho, ale předcházel tomu delší vývoj. Při výrobě sladkostí a sladkého pečiva totiž není moc na výběr. Potřebujete totiž nasycené tuky, které jsou při pokojové teplotě tuhé. Pečení, krémy a polevy bez takových tuků prostě nefungují.
Tradičně se na tohle používaly tuky živočišné (máslo), později se v potravinářství uplatňovaly nešťastné trans tuky. Od trans tuků ale v poslední letech následoval velký odklon (negativní vliv na zdraví). V řadě zemí jsou při výrobě potravin zakázány a celkově se tlačí na jejich vyloučení z výroby. Výrobci tedy sáhli po jediné zbývající možnosti, kterou měli a tou jsou tropické tuky – kokosový a palmový.
Dokud se v technologii tuků neobjeví nějaké nové zásadní řešení, tak jsou to buď tuky živočišné nebo tuky tropické (zjednodušeno).
Palmový tuk se tolik nekazí a taky se nepřepaluje
Poslední důvod pro masivní rozšíření palmového oleje je jeho trvanlivost a odolnost při smažení. V trvanlivosti výrobků dává děsně na frak máslu, protože méně oxiduje a výrobky z něj mohou mít delší trvanlivost. Palmový olej je taky strašně výhodný pro smažení, protože se tolik nepřepaluje. V Asii to z něj dělá jeden z nejoblíbenějších tuků na vaření.
Když se to všechno sečte, tak je docela dobře vidět, proč je pozice palmového oleje tak silná a proč jen tak z výrobků nezmizí. Na některé dílčí účely se dá nahradit snadno (např. na smažení, nebo jako palivo), žádný dostupný tuk ale nemá těch vhodných vlastností tolik pohromadě.
Dostupné alternativy jsou navíc jen v začátcích a jejich masivní rozšíření je ještě hodně daleko (např. produkce olejů z řas nebo z kvasinek). I proto palmový tuk jen tak nevymizí.
Čtěte dál:
Intaraktivní palmový speciál na Guardianu – spousta informací přehledně
První dojem? Tady to voní jako v Čestru! A fakt, že jo. Otevřená kuchyně s grilem nezapáchá ani nekouří, ale příjemně voní. Slušný a denním světlem prosvětlený interiér k tomu. Fajn.
Co jídlo? Z menu jsem měl velkou chuť vybírat. A stejný nápad asi měli skoro všichni v Karlíně – skoro jsme si nesedli (a to mají otevřeno jen asi týden).
Zkoušeli jsme tatarák (145 Kč), marinovaného lososa (128 Kč), oyster blade (228 Kč) a iberijskou krkovici (248 Kč).
Předkrmy si asi nezapamatuji ani do zítřka. Nicméně steaky byly slušné. S trefenou propečeností, hodně šťavnaté a voňavé. Všechna čtyři jídla byla ale dost nedochucená (na dotaz u obsluhy prý záměrně).
Interindividuální preference v míře solení existují – ano. Zároveň ale neospravedlňují k nedochucení, které zanechává jídlo úplně mdlé.
Fakt by mě zajímalo, kde se bere ta představa, že si jídlo host dosolí sám. Ano, host si může soli trochu přidat. Nikdy se to ale nevyrovná tomu, když se jídlo ochutí v průběhu vaření.
Sůl přidaná na poslední chvíli (a na povrch jídla) funguje jen částečně a nemá moc šancí ochutit jídlo rovnoměrně (fyzika, chemie atd.). A mýty okolo solení masa a ztrátě šťáv už snad taky máme dávno za sebou, nebo ne?
Přesto všechno – moc fajn místo, super servis i ceny a našlápnutá kuchyně. Tohle se myslím v Karlíně v pohodě chytí. Určitě dejte vědět, jestli jste byli a jak se vám tam líbilo.
28. červenec 2015 20:07:26
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Máte v tom ještě pořád hokej? Tak se mrkněte na tuhle nalejvárnu od Matta Pargera. Hlavně na tu úplně geniální animaci plnícího se šálku, kde jde celá ta složitá dynamika blbuvzdorně popsaná.
BTW je možné, že na tyhle základy okolo espressa neexistuje jednoduchý vysvětlující text v češtině? Našel jsem jen pět let starý text o extrakci od Jardy Tučka, jinak nic moc pořádného.
Něco jsem přehlédl? Nebo fakt tyhle základy ještě nikdo nesepsal?
Přitom, když si otevřete jakýkoliv článek nebo video o kafi, tak tyhle základní pojmy musíte mít v malíku. Dejte vědět, jestli něco takového je. Anebo to rovnou sepište. Moc rád pošlu dál! :)
28. červenec 2015 14:07:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuDvakrát Matuška Summer Pale Ale, blood cake a nová specialita Reuben sendvič (chléb, pastrami, zelí, sýr, dresink – hodně kompaktní, šťavnaté a vyvážené), který mě totálně utvrdil v tom, že teď v Praze zážíváme sendvičovou explozi (kryjte se, lítá to všude!).
Nebo si snad pamatujete stejné období, kdy je možné v Praze ochutat tolik nových a zajímavých sendvičů pohromadě? Přijde mi, že to letos úplně explodovalo. A sendvič, ten zastydlý bráchanec burgeru, je najednou úplně všude.
Oproti jiným food trendům je to navíc děsně pestrá skupina, takže se to (doufám) hned tak neomrzí. A je tu velký prostor k experimetům.
Co já vím. Třeba se tu rodí nějaký strašně slavný český sendvič, na který se budou za pět let sjíždět do Prahy úplně všichni.
Anebo raději ne, no... :)) Už mlčím a jdu vytrávit na gauč.
25. červenec 2015 15:07:56
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Dnes byly k ochutnání tří různé kávové odrůdy z farmy Finca Limoncillo, takže sice večer neusnu, ale dal jsem to všechno. Natural Pacamara (divoká, hodně funky, ehm, navoněná :), žlutá promytá Pacamara (komplexní, uhlazená, dlouhá v dochuti) a promytá Caturra (po dvou předchozích taková uťáplá, ale měla to těžké).
Bezva opáčko k rozdílům ve zpracování a v odrůdách. Málokdy se to sejde takhle pěkně z jedné farmy, takže pokud někdy narazíte na něco podobného, určitě ochutnávajte co nejvíc. Ne, že byste v tom pak neměli ještě větší guláš, ale je to aspoň nějaká sranda.
Proto velký dík Brewbaru za dnešní zážitek!
25. červenec 2015 15:07:47 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva.
25. červenec 2015 15:07:28 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku