Britská semenářská firma Thompson & Morgan přišla na trh se zeleninovým Frankensteinem neboli lilkobramborou.
Jedná se o rostlinu lilku, která je naroubovaná na bramboru (běžně se takto roubují třeba okurky na dýni). Vrchní část rostliny normálně plodí lilky a dolní část zase brambory.
Tentokrát to ale není žádná revoluční plodina, ale spíš zpestření pro domácí pěstitele. Lilkobrambor je totiž vhodný pro pěstování v nádobách, takže se vám v pohodě vejde třeba na balkon, kde budete mít lilek i bramboru na jednom místě.
Firma předtím dělala něco podobného i s rajčetem, kde to funguje obdobně. Lilky, rajčata i brambory jsou totiž v rostlinné říší blízcí příbuzní, takže jim to šlape i takto pospolu.
Čtěte dále (jaro se blíží):
7 tipů jak rozjet jedlý balkon
Zahrádka na dvou metrech
7. únor 2016 11:02:27
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Takovou odrůdu v supermarketu nekoupíte. Bílá a podlouhlá ředkvička připomínající rampouchy. Chová se jinak úplně stejně jako ředkvičky červené – je křehká, křupe a pěkně pálí.
Malý příspěvek k jarní druhové pestrosti uloven v Holešovické tržnici u stánku se zeleninou z Mělníka (příště si poznačím i číslo stánku, ať víte přesně).
10. květen 2015 18:05:44
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nespokojená návštěva. Místo i obsluha moc příjemná. Ale to kafe je prostě občas úplně mimo a já si to vybral zrovna zrovínka dnes. Přešlehané mléko s velkými bublinami, vysoká teplota a fádní chuť kávy.
Centrum Prahy bez Emy (která je v neděli zavřená) je stran výběrové kávy ještě pořád dost děravé.
10. květen 2015 15:05:51 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jeden příběh z kategorie impulzivních nákupů v cizině. Příborové nože Laguiole s typickou vysedávající muškou na střence. Vysoce nepraktické, nepotřebné a příliš kýčovité. Nějak jsem ve slabé chvilce neodolal.
Jo a prý stále ještě Made in France. Ale moc tomu už nevěřím.
9. květen 2015 18:05:19
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Poslední zastávka u poníka - mladšího bráchy Kadeau. Živý neformální podnik a nová nordická v jednom. Na fotce je nejpovedenější chod – tatarák s okurkou a majonézou z potočnice. To nahoře je salát se sušeným nastrouhaným hovězím srdcem.
Pony je ve stejné lokalitě jako první kodaňské Kadeau, koncept i jídlo je teď ale úplně odlišné. A bohužel – ve srovnání s předchozím zážitkem nebo při porovnání s Relae (kde mají stejně rozsáhlé čtyřchodové menu také za 450 DKK) je to trochu slabota. Potrápili nás i uspěchaným a neosobním servisem.
Ňo, jediné štěstí, že jsme měli fajn společnost a dobrou náladu!
9. květen 2015 10:05:37
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku