Zápisník

Výzva pro sezónu 2016? Pořádný český zmrzlinový sendvič!

Možná už jste zaznamenali, že teď ve světových médiích koluje zmrzlinou plněný trdelník. A samozřejmě, že je to jako na potvoru – ze všech úžasných českých zákusků, jde nejvíc vidět tahle šílenost. Co už teď ale naděláme, že... :)

Já si přitom myslím, že udělat pořádný zmrzlinový sendvič, kde je jako pečená báze něco českého tradičního, by nemuselo být vůbec marné.

Vidím to úplně v živých barvách – laskonky s lískooříškovou, větrníčky se soleným karamelem, čokoládové špičky s čokoládovou, věněčky s vanilkovou, mini kremrole s jahodovou nebo rakvičky se smetanovou...

Tý jo. Dalo by se v tom fakt vyblbnout. Hlavně kremrole, laskonky, větrníky a věnečky jsou pro zmrzlinovou náplň skoro jako dělané.

Taková pěkná výzva na letní zmrzlinovou sezónu 2016, co říkáte? Já bych na ně byl první ve frontě.

Nebo je to už moc a zmrzlina do českých zákusků nepatří? Nejsem si jistý. Já bych určitě neodolal... :)

P.S.: Foto je těsně vedle, ale opravdu jenom těsně. Choux z Votre Plaisir se slaným karamelem. Tomu bych ve zmrzlinové variantě určitě neřekl ne! :)

Související snění:
Vlašák je předurčen k oživení

Jenom pět základních chutí?

Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.

Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).

Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...

Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.

Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).

Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.

Crema a mýty okolo espressa

Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.

Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!

Farmářské trhy v USA zpomalují, food huby jedou

Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.

Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.

Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).

U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.

Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.