Zápisník

Velké kavárny bez rezervace?

Doubleshot včera ohlásil, že ve svých kavárnách Místo a Můj šálek kávy ruší rezervace na víkend. Část hostů je (alespoň podle komentářů) nadšená a část se naopak tomuto kroku diví.

Má to samozřejmě svoje pro a proti. Bez rezervací je v obsazenosti kavárny méně hluchých míst, kdy na své hosty čekají prázdné stoly s rezervační cedulkou (plus případy opožděných/zrušených rezervací). Pro náhodné příchozí, kteří se chtějí zastavit jen "na jedno", taky vrůstá šance, že se na krátkou návštěvu vmáčknou.

U živých a rušných podniků, kde je vysoká obrátka hostů, mi tohle dává smysl a podle mě to i atmosféře podniků prospěje.

Problém je jen s návštěvami, kdy se na volné místo v podniku potřebujete spolehnout (ochodní schůzka, větší návštěva např. na snídani s rodinou). Tam už ten komfort bez rezervace bude chybět. A problémy můžou nastat i hosty, kteří se budou v podniku při čekání na místo nevhodně hromadit, nebo se budou o volné stoly hlásit nějak nevybíravě. Tohle ale vnímám jen jako drobné problémy, které dokáže obsluha snadno zkorigovat, a na které si hosté snadno zvyknou.

Jsem docela zvědavý, jak to bude v obou podnicích fungovat a jestli se to nějak na zážitku v podniku projeví.

Typický český host je totiž hodně konzervativní a moc se mu bojovat o místo nechce. Natož třeba čekat ve frontě, jak je to zvykem ve spoustě jiných zemí (český podnik s pravidelnou frontou si snad ani nevybavím).

Jak to máte vy? Raději si počkáte a zabojujete? Nebo chcete raději pokaždé jistotu a rezervaci?

Jenom pět základních chutí?

Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.

Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).

Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...

Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.

Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).

Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.

Crema a mýty okolo espressa

Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.

Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!

Farmářské trhy v USA zpomalují, food huby jedou

Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.

Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.

Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).

U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.

Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.