Zápisník

Skyr dorazil do Česka!

Pamatujete ještě moji zmínku o skyru, když jsem byl v Kodani? Teď do vypadá, že skyr konečně dorazil i do Česka a začal se tu podávat pod značkou Kapucín.

Skyr je původem z Islandu. Konzistencí se podobá řeckému jogurtu (10 % tuku) nebo husté zakysané smetaně (až 30 % tuku). Obsahuje ale typicky pod 1 % tuku (často 0,1 nebo 0,2 %).

Vyrábí se z odstředěného mléka, do kterého se přidají kultury se sýřidlem. Skyr pak prochází dvojí fermentací a ke konci ještě vykapáním v plátně (tradičně) nebo separací tryskou (průmyslově), což mu dá tu správně hustou konzistenci. Klik pro celý proces výroby (výstřižek je z Wiley Handbook of Food Products Manufacturing).

Kombinace nízkého obsahu tuku, relativně vysokého obsahu bílkovin a příjemné konzistence dělá ze Skyru v poslední době miláčka i mimo severské země.

Českou verzi jsem ještě neměl v ruce, ale jdu ji hned sehnat. Jsem zdvědavý, jakou to bude mít v Česku odezvu a jestli se skyr chytne.

Další čtení o skyru:
Iceland: Behind the Scenes Tour of a Skyr Factory
How I Started My Business: Siggi’s Skyr

4. květen 2016 11:05:51 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Jenom pět základních chutí?

Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.

Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).

Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...

Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.

Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).

Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.

12. únor 2015 20:02:15 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Crema a mýty okolo espressa

Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.

Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!

12. únor 2015 10:02:19 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Farmářské trhy v USA zpomalují, food huby jedou

Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.

Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.

Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).

U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.

Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.

11. únor 2015 10:02:05 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku