Zápisník

World’s 50 Best Restaurants 2016 jsou venku!

Noma po několika letech prvenství sesazena! Letošním vítězem se stala restaurace Osteria Francescana známého italského šéfkuchaře Massima Bottury.

Pokud vás zajímá, jak takový žebříček vzniká, doporučuju následující čtení:

World’s 50 Best Restaurants Defends Its List
Who’s to Judge?
The Restaurant List That Ate the Food World
Occupy 50 Best

Ano, výběr podniků a celé hlasování není moc transparentní a je prakticky nemožné jej nějak ověřit. Žebříček je ale zase dost úspěšný v propagaci současného světového fine dinignu a šíření trendů (osobností, myšlenek), které s ním souvisí.

Je navíc jasné, že jeho podoba a funkce současným kulinárním elitám vyhovuje. Zmínění šéfkuchaři legitimitu žebříčku sami podporují a aktivně se zapojují do související marketingové mašinérie. Bez jejich souhlasu by to nikdy nemělo šanci nabrat takové obrátky.

Když už nic jiného, tak tahle TOP 50 skvěle funguje jako každoroční shrnutí toho, o čem se nejvíce mluví a co připadá lidem okolo fine dinignu jako nejvíce zajímavé.

Letos je to sympatický a totálně bláznivý maník Massimo Bottura. Pokud se s ním chcete seznámit blíže, doporučuji skrze TV seriál Chef's Table!

Dobrá škrabka je základ

Hlavně pro zdravé nervy v kuchyni a rychlou práci bez rozčilování. Vlevo je klasická kovová na univerzální použití (poslední jsem si vyhodil), vpravo škrabka zoubkatá. Killer na loupání plodové zeleniny s hladkou slupkou (rajčata, papriky) a ovoce (broskve, mango).

Latte art za všechny prachy

Ano, podle nejnovější studie má latte art vliv na vnímání kávových nápojů. Pokud si ji ale rozkliknete celou, budete možná vyděšení z toho, co všechno vědci za latte art považují a na čem svůj výzkum vlastně postavili.

V reálu se dá z latte artu poznat dost, ale nejde ani tak o tvar a typ obrázku jako spíš o vzhled našlehaného mléka.

Pokud je na povrchu kávy suchá pěna s velkými bublinami, můžete hodně přesně odvodit chuť (se silnou varnou příchutí), texturu (suchá) i teplotu nápoje (příliš vysoká).

Ale to je samozřejmě jen extrém pro vyloženě nepvoedenou kávu s přešlehaným mlékem. Menší rozdíly v chuti poznáte samozřejmě až po ochutnání.

A i když se to nezdá tak rozdíly tam opravdu jsou. Matt Perger třeba dobře popsal vliv latte artu na chuť prvního doušku po napití.

V praxi a i u výtečně připravené kávy s mléčnou pěnou jde ale nejvíc o použité mléko a čerstvost nápoje.

UHT mléko z tetrapaku bude vždy pozadu a na první dobrou ho poznáte podle silné varné příchutě.

Doba od kávovaru k přinesení na stůl zase ovlivní to, jak moc se jemně našlehaná pěna stihne separovat. A je fakt velký rozdíl, když se napijete v první minutě, nebo až po delší chvíli, kdy mléko z jemné mikropěny vypadne.

Takže za mě vždy určitě tenhle trojboj – 1) dobré čerstvé mléko, 2) šikovný barista a 3) první doušek co nejdříve! :)

Pravda o marinádách? Jsou většinou na prd

Pěkné shrnutí nejrůznějších mýtů a faktů o marinádách. V té angličtině se to ale bohužel trochu ztratí a není to taky moc přehledně udělané. Proto jen krátké shrnutí:

1) Ano, maso solit co nejdříve.

2) Ne, marinády s olejem nepronikají do hloubky a ani maso nezkřehčují.

3) Marináda ochutí povrch a proto musí být výrazná, aby obstála vedle výrazných chutí opečeného masa.

4) Ano, kyselé marinády můžou u masa na povrchu udělat blátivou konzistenci (citron, ocet + ještě horší jsou směsi na marinádu, které obsahují zkřehčující aditiva).

5) A ano – přebytky marinády a olej se v žáru grilu rády přepalují. Pokud navíc přidáte cukr, tak povrch karamelizuje (a někdy i hoří) o řád rychleji.