Zápisník

Burger z umělého masa měl včera premiéru v New Yorku

O umělém mase od firmy Impossible Foods už jsem tady psal. Pět let výzkumu, 80 miliónů dolarů, GMO kvasinky s krevním barvivem a tajemná rostlinná fašírka se už konečně dostává na veřejnost.

Včerejší prezentaci nového burgeru vedl David Chang, který ho bude zároveň nabízet ve své nové restauraci Nishi.

.@Momofuku patty melt made w: Impossible Burger: only at Nishi lunch & limited quantity happy hour starts tomrorow!! pic.twitter.com/vGmkjvHMkd

— Dave Chang (@davidchang) 26. července 2016

Reakce na vege burger byly vesměs pozitivní ale semtam i s gustem negativní. U podobného typu produktu totiž strašně záleží, jaké je nastavené očekávání a s čím se vlastně umělé maso porovnává.

Pokud s dosavadními pokusy o vege burgery, tak tam bude asi Impossible Burger o fous napřed. Pokud s klasickým hovězím, tak tam logicky pozadu. Z fotek, reakcí a komentářů zatím usuzuji, že takový burger může při nejlepším projít jako náhrady levných fastfoodových burgerů s velmi tenkým plátkem masa a výrazným dochucením okolo.

Ambiciózní představení produktu měla na jaře i konkurence z Beyond Meat. Jejich Beyond Burger je sice postavený na klasické technologii extrudovaného hráškového proteinu, první a většinou pozitivní reakce se ale nijak zásadně neliší od těch na Impossible Burger.

Trh i investoři zatím podobným produktům hodně fandí, tak uvidíme, jak to půjde s reálnými prodeji a přijetím u veřejnosti. Při příští cestě do US určitě podrobně otestuju a dám vědět! :)

Jenom pět základních chutí?

Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.

Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).

Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...

Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.

Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).

Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.

Crema a mýty okolo espressa

Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.

Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!

Farmářské trhy v USA zpomalují, food huby jedou

Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.

Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.

Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).

U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.

Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.