První dojmy čerstvě po otevření? Úžasný interiér! A taky moc milý a svižný servis, který je pro podniky Riccarda Lucqueho tak typický.
Jídlo? Zklamání. Nic na vrácení a reklamaci, zároveň ale asi nejnudnější série jídel co jsem v síti La Bottega zažil.
Roláda z telecí hlavy s křenovou pěnou a salsou verde (345 Kč) vypadala na lístku děsně lákavě (a sám téhle sulcoidní partii skoro nikdy neodolám). V reálu ale smutně nedochucená a s konzistencí na hraně vysušení.
Brambory v popelu s carbonara omáčkou a lanýži (225 Kč) jsou zase komplet vykrádačka pečených brambor z Esky (ale třeba přiznaná, netuším detaily). A ještě k tomu ne moc povedená. Risotto, které v Bottegách jinak umí, tak tady jen tak tak a bůček se švestkovou omáčkou mi nedával smysl už vůbec (nedochucený, omáčka jako z čínského bistra).
Koncept La Bottega je skvělý, když funguje. Když ne, tak je to akorát pruda, protože levné to tu není vůbec (1600 Kč za dva bez dezertu). Doufám, že se vzpamatují.
27. září 2016 00:09:00
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jay Rayner k věci. Platí plus mínu i pro Česko. Pokud někde v gastronomii v příštích letech uvidíme další růst, tak ve fine diningu to rozhodně nebude.
Právě naopak – s mladšími hosty z nové generace čeká fine dining pomalé vymírání.
22. červen 2015 20:06:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dnes z kategorie podivných kombinací, které jsou vlastně úplně boží! :) Hrachovka s ančovičami, v detailu i na zápisníku... #prkýnko
22. červen 2015 17:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Náhodný objev při ohřívání zbylé hrachové kaše (úplně obyčejné s mlékem a máslem), který mi nadiktovalo dnešní upršané počasí.
Nikdy bych neřekl, co dokáže pár ančoviček, olivový olej, pepř a pár gramů parmazánu. Určitě se té kombinace nelekejte, funguje skvěle a vše se dokonale spojí.
Možná v tom hraje roli naučené spojení hrachovky s něčím uzeným a slaným. Čert ví, zkuste sami.
A aby to byla idylka úplná – tak k tomu jedna dokonale vykřupaná topinka ze starého chleba z Praktiky. Mňám!
22. červen 2015 16:06:48
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Vzpomínáte na obhajobu intenzivního zemědělství? Takhle nějak to pak může vypadat v praxi. Plodová zelenina z moderních skleníků bývá občas docela opovrhovaná, v reálu (a obzvlášť mimo sezónu) ji ale nakupují skoro všichni.
Bohužel nejsem zemědělský ani ekologický inženýr, takže neumím posoudit reálné dopady na životní prostředí. Bylo by ale hodně zajímavé porovnat vstupy (energie, hnojiva, chemie na ošetřování) a výstupy (co odchází do prostředí) třeba s konvenčním nebo ekologickým pěstováním rajčat.
Skleníková výroba je závislá na spoustě elektřiny a všechny substráty pro výživu se musí přidávat uměle. Na druhou stranu ale zase zatěžuje jen malou plochu a produkce je hodně efektivní.
Pokud by vznikaly podobné skleníky i v Česku a byly napojené na obnovitelné zdroje energie (o což se, tuším ta firma i snaží), tak odpadají argumenty o zbytečném dovozu ze zahraničí. Dost by mě zajímalo jaké další argumenty proti tomuto způsobu produkce vlastně zůstávají.
A Čubův megaprojekt, kde má ke skleníkum v uzavřeném okruhu i ryby, si dejte jako bonus.
22. červen 2015 12:06:12 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Ukázková zelená i fialová varianta od pana Pekaře z Holešovické tržnice. U nás perillu nejčasteji uvidíte buď jako ozdobu k sushi nebo bývá součástí bylinkových misek podáváných k vietnamským jídlům.
Fialová varianta se tradičně používá i zabarvení nakládaných švestiček umeboshi. A poslední dobou je perilla oblíbená i na pěstování jako mikrobylinka (microgreens)
Perillu u nás běžně vede Semo. Já ji parkrát zkoušel a jde to dost v pohodě (i v nádobě). Perilla je podobně nenáročný plevel jako třeba máta (patří do společné čeledi hluchavkovitých), takže žádný stres! :)
21. červen 2015 21:06:16
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku