První dojmy čerstvě po otevření? Úžasný interiér! A taky moc milý a svižný servis, který je pro podniky Riccarda Lucqueho tak typický.
Jídlo? Zklamání. Nic na vrácení a reklamaci, zároveň ale asi nejnudnější série jídel co jsem v síti La Bottega zažil.
Roláda z telecí hlavy s křenovou pěnou a salsou verde (345 Kč) vypadala na lístku děsně lákavě (a sám téhle sulcoidní partii skoro nikdy neodolám). V reálu ale smutně nedochucená a s konzistencí na hraně vysušení.
Brambory v popelu s carbonara omáčkou a lanýži (225 Kč) jsou zase komplet vykrádačka pečených brambor z Esky (ale třeba přiznaná, netuším detaily). A ještě k tomu ne moc povedená. Risotto, které v Bottegách jinak umí, tak tady jen tak tak a bůček se švestkovou omáčkou mi nedával smysl už vůbec (nedochucený, omáčka jako z čínského bistra).
Koncept La Bottega je skvělý, když funguje. Když ne, tak je to akorát pruda, protože levné to tu není vůbec (1600 Kč za dva bez dezertu). Doufám, že se vzpamatují.
27. září 2016 00:09:00
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Konečně jsem měl jejich sendvič s řízkem. V Česku to zní možná blbě, ale funguje to parádně. Vepřové v panko strouhance, zelená salsa, ančovička a vajíčko s tekutým žloutkem. To celé v toasťáku od Maškrtnice. Jou!
13. únor 2015 15:02:35 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Pokud to půjde stejným tempem, dožiju se jednou okamžiku, kdy budeme znát deset základních chutí. Teď jich máme pět – sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Za bukem už ale stepují dva netrpěliví kandidáti.
Kokumi
Objev japonské firmy Ajinomoto, která vyrábí dochucovadla a všemožné instantní nudle. Zní to sice podezřele, ale předchozí objev umami přišel na svět podobně. Jak kokumi chutná? Samo o sobě vlastně nijak. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí (hlavně umami a sladkosti).
Vědci kokumi popisují jako vjem zesílené chuťové plnosti a komplexnosti (mrkněte na zkušenost Harolda McGeeho). Podobně jako pro umami (glutamát), tak i pro kokumi je údajně možné izolovat konkrétní sloučeniny, které kokumi vyvolávají a ty pak používat jako dochucovadlo. Hmmm...
Tuk
Původně se myslelo, že tuk v ústech vnímáme pouze jako hmatový vjem (podobně jako svíravost), teď to ale vypadá, že umíme tuk (respektive mastné kyseliny) vnímat i prostřednictvím chuťových receptorů.
Smysl to dává velký. Podobně jako třeba sladkost (sacharidy) nebo umami (proteiny), by nám vjem tučnosti mohl pomáhat v hledání energeticky bohaté stravy (a v dnešní době i souvislostí okolo stravovacích návyků a obezity).
Obojí, kokumi i tuk, hodně zajímavé. Poslední roky ve vědě okolo chuti jsou nabité objevy a těžko odhadovat, co všechno na nás ještě vybafne.
12. únor 2015 20:02:15 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Přiznávám, že jsem jednu dobu taky měl takové mystické období, kdy jsem cremu uctíval a všemožně z ní věštil kvalitu espressa. Italská kávová mytologie dostává zaslouženě po čuni.
Projeďte si i zbytek – Espresso Myths, Debunked!
12. únor 2015 10:02:19 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Přibývání nových trhů zpomaluje a celková útrata na trzích v některých oblastech klesá. Trh se saturuje a naráží na svůj hlavní limit – nedostatek malých zemědělců a producentů potravin.
Mezitím ale výrazně roste jiný prodejní kanál, který u nás zatím příliš neznáme – tzv. food hub.
Food hub v sobě spojuje výkup, logistiku a velkoobchod. Zemědělci můžou do food hubu prodávat ve větším objemu. Food hub zboží uskladní a připraví k prodeji (čištění, třídění, balení). Postará se i o marketing a hlavně finální prodej větším odběratelům, pro které by jinak byl malý zemědělec neviditelný (a nepoužitelný). Typickým příkladem jsou třeba větší instituce (školy, nemocnice).
U nás má výkup a přeprodej podivné stigma překupnictví. Je to ale něco jiného, než když naložím dovozovou zeleninu z velkoobchodu a jdu si stoupnout na farmářský trh.
Jestli mají mít regionální potraviny od malých producentů nějakou zásadní roli a podíl na našem stravování, tak tohle je určitě jedna z cest.
11. únor 2015 10:02:05 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Všichni jsou ve stresu. Obsluha nestíhá a je zpruzelá. Valentýnské menu je cenově nevýhodné, obsahuje nudná jídla a suroviny, kterých se kuchyně potřebuje zbavit.
Článek samozřejmě přehání. Užijte si to! :)
10. únor 2015 20:02:21 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku