Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Zdeněk Pohlreich minulý týden otevřel svůj nový podnik. Jaké jsou moje první dojmy?
Next Door má úžasné prostory
Až se do podniku vydáte, projdětě první dvě místnosti a nechte se usadit až v hlavní jídelně. Je to podle mě jeden z nejpovedenějších interiérů v pražských restauracích vůbec.
Budete mít výhled do obří a neustále rušné otevřené kuchyně. Do místnosti navíc proudí spousta přirozeného světla skrze prosklený strop. Interiér vychází z atmosféry Imperialu, je ale o dost světlejší a víc odlehčený.
Velké investice do interiérů v Praze samy o sobě vzácné nejsou. Málokdy se ale vynaložené prostředky plně projeví. Next Door je světlá výjimka! :)
Předvídatelnost není vůbec na škodu
Čekali jste od Pohlreicha nějaký nový nebo překvapivý koncept podniku (třeba něco levnějšího)? Tak to vás asi Next Door zklame, žádné výrazné překvápko se totiž nekoná.
Pohlreich je v tomhle trochu předvídatelný, je to tak ale dobře. Nabízí spíš evoluci než revoluci a pokračuje v pilování toho, co dělá dobře v Imperialu.
Next Door je jednoznačně oldschool a vyhýbá se všem prchlivým trendům, kterými je teď Praha zamořená. Obsluze v teniskách, fermentovaným buzzwordům a pařezům na stolech říká Pohlreich jednoznačné ne.
Pohlreich má v české kuchyni jasno
A svou vizi naplno realizuje na lístku v Next Door. Jídla působí jednoduše a zároveň sofistikovaně. Vychází z českého kontextu, chutí a surovin. Nesnaží se být okázalá ani za každou cenu revoluční.
Měl jsem toho zatím jen malinko, takže je na nějaké hodnocení ještě brzy. Z celého lístku jsem měl ale chuť skoro na všechno a vážně se těším na další návštěvu.
Na fotce selečí líčka na černém pivě s bazalkovým zelím (395,- Kč) a prsa z perličky s kukuřičnou kaší (375 Kč).
Jay Rayner k věci. Platí plus mínu i pro Česko. Pokud někde v gastronomii v příštích letech uvidíme další růst, tak ve fine diningu to rozhodně nebude.
Právě naopak – s mladšími hosty z nové generace čeká fine dining pomalé vymírání.
22. červen 2015 20:06:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dnes z kategorie podivných kombinací, které jsou vlastně úplně boží! :) Hrachovka s ančovičami, v detailu i na zápisníku... #prkýnko
22. červen 2015 17:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Náhodný objev při ohřívání zbylé hrachové kaše (úplně obyčejné s mlékem a máslem), který mi nadiktovalo dnešní upršané počasí.
Nikdy bych neřekl, co dokáže pár ančoviček, olivový olej, pepř a pár gramů parmazánu. Určitě se té kombinace nelekejte, funguje skvěle a vše se dokonale spojí.
Možná v tom hraje roli naučené spojení hrachovky s něčím uzeným a slaným. Čert ví, zkuste sami.
A aby to byla idylka úplná – tak k tomu jedna dokonale vykřupaná topinka ze starého chleba z Praktiky. Mňám!
22. červen 2015 16:06:48
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Vzpomínáte na obhajobu intenzivního zemědělství? Takhle nějak to pak může vypadat v praxi. Plodová zelenina z moderních skleníků bývá občas docela opovrhovaná, v reálu (a obzvlášť mimo sezónu) ji ale nakupují skoro všichni.
Bohužel nejsem zemědělský ani ekologický inženýr, takže neumím posoudit reálné dopady na životní prostředí. Bylo by ale hodně zajímavé porovnat vstupy (energie, hnojiva, chemie na ošetřování) a výstupy (co odchází do prostředí) třeba s konvenčním nebo ekologickým pěstováním rajčat.
Skleníková výroba je závislá na spoustě elektřiny a všechny substráty pro výživu se musí přidávat uměle. Na druhou stranu ale zase zatěžuje jen malou plochu a produkce je hodně efektivní.
Pokud by vznikaly podobné skleníky i v Česku a byly napojené na obnovitelné zdroje energie (o což se, tuším ta firma i snaží), tak odpadají argumenty o zbytečném dovozu ze zahraničí. Dost by mě zajímalo jaké další argumenty proti tomuto způsobu produkce vlastně zůstávají.
A Čubův megaprojekt, kde má ke skleníkum v uzavřeném okruhu i ryby, si dejte jako bonus.
22. červen 2015 12:06:12 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Ukázková zelená i fialová varianta od pana Pekaře z Holešovické tržnice. U nás perillu nejčasteji uvidíte buď jako ozdobu k sushi nebo bývá součástí bylinkových misek podáváných k vietnamským jídlům.
Fialová varianta se tradičně používá i zabarvení nakládaných švestiček umeboshi. A poslední dobou je perilla oblíbená i na pěstování jako mikrobylinka (microgreens)
Perillu u nás běžně vede Semo. Já ji parkrát zkoušel a jde to dost v pohodě (i v nádobě). Perilla je podobně nenáročný plevel jako třeba máta (patří do společné čeledi hluchavkovitých), takže žádný stres! :)
21. červen 2015 21:06:16
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
