Zápisník

Co mě letos v jídle bavilo nejvíc? Best of 2014!
Proklikal jsme si teď všechny články na Scuk Blogu o nově otevřených podnicích, projel jsem celé téma Scuk Očko i všechny návštěvy za rok 2014. A jestli mi teď někdo bude chtít tvrdit, že se v Česku nic dobrého neděje, asi mu nalískám.

Tady je seznam nových podniků, které mi v roce 2014 udělaly největší radost (bez pořadí):

Industra Coffee
Je to vážně tak. Největší kávová pecka se letos otevřela v Brně! Každý tam teď chce žít Brno. Mezi povedená místa mimo Prahu ale patří i CO KAFE espresso bar v Ostravě a Café Na kole v Hradci Králové. Praha samozřejmě nezahálela a mám pocit, že letos došlo snad na každou čtvrť. Namátkou – Kafe Karlín, Kafemat, Coffee Room, La Bohéme Café. Kávový boom jede a válcuje!

Tea Mountain
Totálně mě poblbli do čaje. Za letošek je to asi nejkrásnější interiér a taky místo, kde pracují s hosty jako nikde jinde.

Beergeek Bar
Třicet píp a sympatiční pivní geekové před i za barem. Baví mě prostředí (tím, že není hospodské) a skvělá pivní dramaturgie. Pokaždé se těším, co nového ochutnám.

Sisters
Podle návštěv na Scuku jeden z nejlépe přijatých a raketově nastartovaných podniků. Hana Michopulu nám totiž konečně umožnila realizovat českou vášeň pro chlebíček civilizovaně a bez ztráty sebeúcty. Teda alespoň tak si to pokaždé namlouvám. :))

Naše Maso
OK, nejsem zrovna fanda konvenčního masa, ale to co se v Naše Maso povedlo, je fakt obdivuhodné. Lidé v Ambiente i František Kšána ukázali, že i česká tradice v uzenářství a řeznictví může být fest přitažlivá. Tady ať se, prosím, inspiruje víc českých řezníků.

Maso a kobliha
Jak se tam jednou zamotáte, tak už se nikdy nevymotáte! Počítejte s tím, že v nové hospodě Paula Daye se naučíte spoustu super zlozvyků, kterých už se nezbavíte. Takže bacha na to – cider v pivu, skotská vejce a ty nejhříšnější koblihy v Praze. Řeznický pult a dobroty z nové výrobny to ještě vylepšují.

Story a Atelier Red & Wine
Pohodové a zároveň dobré rodinné restaurace se skvělým poměrem cena/výkon. Proč jich je, safra, v Česku tak málo?

Ajala
Protože výběrové čokolády od bobů až po tabulku není nikdy dost. Malých producentů v jídle se u nás objevuje čím dál víc. Málokdo to ale udělá takhle dobře.

Street Food Festival
Tři neřízené výbuchy kulinární energie v Holešovicích, ve Stromovce a v Brně. Bez nich by letošek v jídle nebyl kompletní. Nejlepší akce roku plná mladých talentů!

Sakumprásk tu mám asi deset patnáct zajímavých zářezů. Málo nebo moc? Podle mě tak akorát. Samozřejmě by toho vždycky mohlo být více, ale aspoň něco zbyde na příští rok.

18. prosinec 2014 18:12:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Domácí lehce nakyslé máslo s krátkou zastávkou u másla panenského

Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.

Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.

V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.

Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.

Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).

A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).

Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).

Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.

Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.

9. červen 2015 15:06:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Spasí kváskový chleba vaše trávení?

Ne, nespasí! Tohle vnímám jako svůj velký dluh směrem k iniciativě Pečempecen.cz, tak jsem strašně vděčný, že se do toho Maškrtnica pustila. Čtěte, studujte, koumejte.

Jídlo a zdraví. Studie, výživová doporučení, pověry, diety, šarlatánství a vše okolo. Nikdy bych neřekl, ale pomalu se to ke mně plíží jako téma číslo jedna. Dříve nebo později čekejte pár příspěvků i na toto téma.

8. červen 2015 21:06:36 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Tři polohy česnekových výhonků

Česnekové výhonky teď budou v sezóně maximálně dva tři týdny, tak s nimi rozhodně neotálejte.

Tady máte hned tři různé polohy, ve kterých je můžete při vaření použít.

Vlevo jsou výhonky prudce osmahnuté na tuku. Voní asi nejvíc po česneku a mají i nejvýraznější chuť (i díky cukrům, které v prudkém žáru karamelizovaly). Stačila minuta, nejvýš dvě.

Uprostřed jsou výhonky krátce podušené v máslové emulzi (á la ředkvičky). Opět asi jen dvě tři minuty. Česnek je tady krásně nasládlý a jemný. Jasně jde vidět i jejich zafixovaná barva.

A nakonec vpravo jsou výhonky úplně syrové. Jsou nakrájené asi na milimetr silné penízky, které jsem jen posolil a zalil olivovým olejem. Tyhle patří zasyrova do salátu. A nebojte – česnekové jsou jen mírně. Rozhodně ne tak silné jako syrové stroužky plně vyvinutého česneku.

Užijte si je, dokud jsou! :)

8. červen 2015 18:06:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Česnekové výhonky

Další sezónní specialita z kategorie – já toho mám na zahradě tunu, dávám to prasatům a koupit si to může leda tak blbej Pražák.

Ale je to tak. Běžně se tyhle výhonky z česneku vylamují, aby se rostlina neoslabovala tvorbou květu. Celá část výhonku je ale perfektně jedlá.

Výhonky totiž nejsou vůbec vláknité, ale jen příjemně křehké. Mají sladkou a mírně česnekovou chuť. Nechce to nic víc než velmi krátkou tepelnou úpravu a můžete začít kouzlit.

Koupeno v sobotu v Holešovické tržnici (u pana pěstitele Pekaře, jen ale pozor v týdnu, na jeho místě je ve všední dny obyč přeprodej).

7. červen 2015 17:06:10 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku