Zápisník

Vlašák je předurčen k oživení

Vůbec se mi nechce věřit, že se vlašáku ještě nikdo pořádně nechytil. Diskuze okolo receptury a složení mají až mytologický charakter a skoro každý v Česku chová k vlašskému salátu silné emoční pouto (ať už jakékoliv).

Přitom by stačilo málo. Udělat recepturu, která naplno využije vlašákový sentiment a zároveň kompletně oživí surovinový základ. Pražská šunka nebo Kšánův gothaj? Jo! Znojemské okurky, skvělé salátové brambory a pořádná majonéza nacvakaná žloutkem.

Podáváno do papírového kornoutu (do ruky) nebo do krabičky (na doma) s pěkným potiskem. K tomu neméně dobrý rohlík. Osmdesátkový, rolovaný. Z jemného kynutého těsta se slušným podílem mléka a úplně obyčejného másla.

Jen to píšu a mám na něj strašnou chuť. Tý jo. Tak jednoduché a tak dobré by to mohlo být. Není už na čase přestat se trestat vlašákem z průmyslové výroby?

Inspirováno dnešním testem vlašáků v MF Dnes. Doplněno vlašským salátem od Viléma Vrabce ze 4. vydání jeho veleúspěšné Studené kuchyně. Čistě na chuť!

Záhonek

A je to tutaj. Jaro, kutání, chuť kutit a sázet. O letošním kutilském projektu je již definitivně rozhodnuto — bude to vysoký záhon podle německého zahradníka Elamara Stamma. Má to ve městě vůbec cenu a dá se to vůbec? Dá! Můžete mi koukat přes rameno.

Jehněčí do růžova

Jehněčí hřebínek — nejfajnovější partie malé ovečky. Jak si ji doma v klidu užít a nic nepokazit? Prozradím vám svůj blbuvzdorný postup, se kterým upečete nádherně růžové kotletky bez zapínání trouby a bez čarování s teploměrem.

V Praze poroste Prazelenina

Jaro je oficiálně tu — trendy vybíhají z kurníku. Letos je na programu urban gardening. Trend z oblasti hipster agro, který se nám tu pěkně rozbuble na pozadí všech těch našich sklonů ke kutění, chataření a osidlování zahrádkářských kolonií. Důkazem je zbrusu nový projekt Prazelenina, který právě teď v Praze startuje.