Zápisník

Vlašák je předurčen k oživení

Vůbec se mi nechce věřit, že se vlašáku ještě nikdo pořádně nechytil. Diskuze okolo receptury a složení mají až mytologický charakter a skoro každý v Česku chová k vlašskému salátu silné emoční pouto (ať už jakékoliv).

Přitom by stačilo málo. Udělat recepturu, která naplno využije vlašákový sentiment a zároveň kompletně oživí surovinový základ. Pražská šunka nebo Kšánův gothaj? Jo! Znojemské okurky, skvělé salátové brambory a pořádná majonéza nacvakaná žloutkem.

Podáváno do papírového kornoutu (do ruky) nebo do krabičky (na doma) s pěkným potiskem. K tomu neméně dobrý rohlík. Osmdesátkový, rolovaný. Z jemného kynutého těsta se slušným podílem mléka a úplně obyčejného másla.

Jen to píšu a mám na něj strašnou chuť. Tý jo. Tak jednoduché a tak dobré by to mohlo být. Není už na čase přestat se trestat vlašákem z průmyslové výroby?

Inspirováno dnešním testem vlašáků v MF Dnes. Doplněno vlašským salátem od Viléma Vrabce ze 4. vydání jeho veleúspěšné Studené kuchyně. Čistě na chuť!

Hrušky z tržnice

Vyjeveně koukám, jak dobře se mám po jednom jediném nákupu v tržnici. České podzimní hrušky by měly kandidovat na hrad. Nejen že se, na rozdíl od jablek, kutálejí jen jedním směrem, ale navíc jsou absolutně nedostižné ve své šťavnatosti a konzistenci. O hromadě voňavých esterů, které jim dávají typické aroma, ani nemluvím!

Čerstvá pasta a dvě omáčky

Top produkty, které zazářily v letošní sezóně farmářských trhů? Sýry z Krasolesí už tu byly, karlovarská Čerstvá pasta tu ale pořád chybí, a to jsem se jí domů nanosil už pěkných pár igelitek!

Krno — hlavní město kávy

Už tomu přejmenování Brna na Krno začínám pomalu rozumět...

Vaříme s jehličím

Včera na mě musel být pohled. Šel jsem si k večeru zaběhat s nůžkama v ruce a celou zpáteční cestu jsem pelášil s větvemi jehličnanů v náručí. Nikdy bych neřekl, že je tak těžké najít ve městě obyčejný smrk. Před padesáti lety se tu prostě museli všichni stavitelé vil zbláznit a hromadně tu vysázeli desítky exotických jehličnanů.