Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Záhonek

A je to tutaj. Jaro, kutání, chuť kutit a sázet. O letošním kutilském projektu je již definitivně rozhodnuto — bude to vysoký záhon podle německého zahradníka Elamara Stamma. Má to ve městě vůbec cenu a dá se to vůbec? Dá! Můžete mi koukat přes rameno.

Jehněčí do růžova

Jehněčí hřebínek — nejfajnovější partie malé ovečky. Jak si ji doma v klidu užít a nic nepokazit? Prozradím vám svůj blbuvzdorný postup, se kterým upečete nádherně růžové kotletky bez zapínání trouby a bez čarování s teploměrem.

V Praze poroste Prazelenina

Jaro je oficiálně tu — trendy vybíhají z kurníku. Letos je na programu urban gardening. Trend z oblasti hipster agro, který se nám tu pěkně rozbuble na pozadí všech těch našich sklonů ke kutění, chataření a osidlování zahrádkářských kolonií. Důkazem je zbrusu nový projekt Prazelenina, který právě teď v Praze startuje.