Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Kodex pro farmářské trhy?

Pokud se pár osvícených pořadatelů nechytí za hlavu a nespojí se v úsilí dát trhům jasný řád a zachovat jejich hodnotu, určitě bude následovat bolen...

Zubatá

Další blíže neurčené bejlí z Mercato di Sant'Ambrogio. Poznáte, co jsem na trhu vyfotil? A vzhlede...

Sláva vnitřnostem a jídlu na ulici

Kdybych měl z výletu po Florencii vybrat jedinou věc, která mě zaujala nejvíc, bez váhání budu mluvit o stáncích s vařeným hovězím a dršťkami. Nikdy jsem dršťkovku moc nemusel, poslední zážitky ze mě ale udělaly konvertitu.