Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Nepijte to horký

Nebojte, moje nová úchylka se netýká strkání teploměrů do každého hrnku. Prostě jen poslední dobou piju svoje ranní kafe čím dál tím studenější. Šmarjá, proč?

Kdo nemá er, ztrácí charakter

Dobrá zpráva! Poděbradka přestala označovat svoji ochucenou minerálku jako cider a přejmenovala svůj drink s příchutí na "...

Tráva

A s ní i fotohádanka pro vás. Poznáte, co jsem vyfotil na Mercato di Sant'Ambrogio ve Florencii? Sám netuším, tak se předveďte! ;)

Na první benzínce za hranicí...

Minulý týden jsem se pokusil o nabourání mýtu o tom, jak na první italské benzínce za hranicí dostanete lepší kafe, než v kterékoliv kavárně u nás, ...