Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Prazvláštní rajčiny

Vím, že o rajčatech píši ukrutně mimo sezónu, ale nemohu si pomoci. Nákup z neděle mi opět připomněl záhadná heirloom čili nehybridní rajčata, po kterých slídím už delší dobu...

Živé fůdbložení IX. - neprdlo to

Baťůžek strýčka Deutera vydržel. Pomodori cuore bue (strašidelná rajčátka z VII.) i melanzane viola (fialkové lilkoule) mi jistě odpustí, že jsem je z...

Živé fůdbložení VIII. - 60 minute delay a grappa

Vypadám tady (letištní hala Malpensa) sice jako alkoholik, ale nedalo mi to. ňekněte sami, čím jiným zabít čas při čekání na zpožděné letadýlko, než...

Živé fůdbložení VII.- L'Ultima Colazione

Čili poslední snídaně - ranní kafíčko s loupákem na rozloučenou a velmi chaotický nákup v blízkém supermarketku.