Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Michal Černý ve Story.
Petr Kunc v SOHO+.
Pavel Buchwaldek ve Zlaté Praze.
Lukáš Nečas v Simplé (brzy otevírá v Brně).
Přemek Forejt v Hodolanech (také se teprve chystá).
Tak že bychom se konečně dočkali generační výměny v českých restauracích? Mladé kuchaře, kteří se v gastronomii vyformovali za hranicemi (nejčastěji zaznívá Londýn!), potřebujeme jako sůl. A já jen doufám, že jich tam ve světě poletuje ještě víc. A že se budou postupně vracet a otevírat další nové podniky.
Ohromně jim fandím a všechny budu pozorně sledovat! :)
A schválně. Zkuste si v hlavě projet seznam nových a relevantních podniků za poslední dobu. Kolik z nich otevřeli lidé odchovaní v gastronomii za socialismu nebo v polistopadové éře? Moc toho nebude, co? Jednoznačně převládají lidi s kulinárními kořeny v zahraničí nebo lidi, kteří přišli do gastronomie zvenčí. Bez nich to nedáme.
Aktualizace – přidávám ještě Jana Kaplana, který převzal Pavillon po Michalu Göthovi. Za tip díky @sanger_foodblog. A ještě je tu Lukáš Greguš, který se vrátil do La Bouchée, díky za echo @sirjackal_cz.
17. únor 2015 13:02:11 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. Dnes jsem ochutnal hned tři nové věci v lístku. Jemňoučký telecí brzlík s květákem (210 Kč). Hřebenatky s koncentrovanou bujabézou a osvěžujícím salátem z fenyklu (355 Kč). A ve finále luxusní verze nanuku Eskymo (160 Kč) – kokosové parfait s dvojí čokoládou navrch (hořká vs. mléčná s mořskou solí).
Story se prostě pořád mění před očima. Nemůžu se dočkat posezení venku a až pořádně začne letní zeleninová sezóna.
Šedesátá léta a počátky průmyslové výroby potravin, kdy se v Česku stavěla celá potravinářská odvětví na povel (a pěkně v pětiletkách), to musel být neskutečný rachot. Potravináři, výživáři a inženýři v plné ráži.
Ne, nedělám si z toho srandu. Když si tou knížkou listuji, tak úplně koukám, kolik se toho v té době dělalo a jak to bylo rozjeté. Od zpracování mléka, přípravu mléčných kultur, přes specializované závody až k maloobchodu a výrobně distribučním jednotkám mléčných jídelen.
Jogurty, tvarohy, krémy, kysaná a ochucená mléka i první nanuky a zmrzliny. Všechno primární místní výroba a většinou čistě ze základních surovin.
Nijak si to neidealizuji, ale jen mě to prostě fascinuje. Navíc k tomu všechny ty tradiční skleněné a papírové obaly, které člověk jen matně pamatuje z dětství. Úplně z toho mám chuť adoptovat nějakou malou rozvojovou zemi a rozjet tam národní průmysl mléčných specialit... :)
Jako bonus přidávám pár raných průmyslových receptur. Na nanuk Míša, tehdy ještě balený po velkých kostkách. A na Pribináček, u kterého určitě překvapí široká paleta uvažovaných příchutí (mj. zeleninový, pomerančový, angreštový, s rajčaty).
3. duben 2015 16:04:29
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Příprava na Velikonoce zahájena! Krásná jehněčí kýta a předeček (cca 5 kg), které si chystám na pomalé pečení na ohni.
Letos chci zkusit jednu starou techniku. Maso se při ní nandá na rožeň a ten se pak jednoduše zapíchne těsně vedle ohně. S ohněm a žárem se pak šoupe podle potřeby a maso se pomalu opéká několik hodin. Viděl jsem to dělat přímo Paula Daye, tak snad jsem to odkoukal správně a celé to nezmrvím.
U nás je asi nejlepší příklad Sasazu. A to i včetně té anarchie na stole, o které se v článku mluví.
1. duben 2015 21:04:22 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Druhé Chez Miro (jáj, toto letí) to nebude, ale i tak jsem děsně rád, že se v Pardubicích objeví něco nového a bude u toho šéfkuchař Růžička.
1. duben 2015 21:04:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
