Co se stane, když posypete maso solí? Není to nijak zapeklitý rébus. Má to zhruba tři odlišné fáze. Mrkněte i na fotky, které sice vypadají stejně, ale po rozkliknutí rozdíl zřetelně uvidíte.
V první fázi teda nic moc. Krystalky soli prostě ulpívají na mase. Během chvilky se to ale změní, sůl se rozpustí a splyne s povrchem masa.
V druhé fázi to jde ještě dál a povrch masa se viditelně orosí. Vysoká koncetrace soli na povrchu vytáhne vodu z masa. Tohle trvá asi 30 až 45 minut, někdy i déle.
A konečně třetí fáze pro trpělivé. Voda z povrchu se vstřebává zpátky do masa a to má jakoby matný lepkavý povrch i o něco sytější barvu. Koncentrace soli se vyrovnávají. Povrch masa je změněný reakcí soli s proteiny svalových vláken.
Teď zpátky na začátek. Ve které fázi je tak asi nejlepší dát maso na pánev? V první i druhé fázi bude maso na povrchu vlhké a to asi není moc dobře. Maso by se při kontaktu s horkým olejem nejdřív chvíli dusilo a pak teprve opékalo.
Maso z třetí fáze je nejvíc v pohodě. Je suché a jeho povrch už je částečně změněný reakcí se solí. Máte také jistotu, že bude rovnoměrně a dostatečně ochucené.
To jsou tak nějak v kostce argumenty pro včasné nasolení masa. Klidně i několik hodin před tepelnou úpravou. A ideálně ještě na mřížce v lednici, aby okolo něj mohl volně proudit vzduch (když mírně zaschne, vůbec to nevadí).
Neplatí to ale samozřejmě vždy. Pro některé typy jídel tyhle změny z nasolení vůbec nechcete. O tom klidně příště.
19. únor 2015 18:02:31
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Tak, že by se to už v létě povedlo? Už to tak vypadá! Ohlášený Street Food Jam chce přinášet street food každou druhou neděli na plácek před Cross Clubem. Celkem se akcí stihne pět. První bude už 19. července a poslední pak 13. září.
Super nápad a doplněk velkého Street Food Festivalu, který bude jen chvíli předtím 5. července na Nákladovém nádraží Žižkov. Držím pěsti!
18. červen 2015 21:06:21 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Omluva za suchý titulek i zalinkovaný text, ale tohle mě prostě nadchlo. Pokud by měli čeští potravináři nějak rozumně reagovat na turbuletní změny v chování a preferencích spotřebitelů, tak prosím nějak takto.
Ing. Skřivan z Žitného centra formuluje problémy okolo obilnin a pečiva jasně, konkrétně a jeho výzva obsahuje i vizi do budoucna.
Moc rád bych podobnou diskuzi viděl i v jiných oborových sdruženích. Zemědělci, zpracovatelé masa, sýraři, cukráři, kuchaři. Tam všude to na takový jasný hlas teprve čeká.
17. červen 2015 18:06:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dostal jsem po ochutnávce u Frankieho ještě několik tipů na pizzu od Albrecht street food circus. Měli dnes zrovna pec na náplavce, tak jsem stihl i ochutnat. Pěkně marinaru (129 Kč) i margheritu (169 Kč, dražší verze s buvolí mozzarellou) stejně jako v sobotu.
Na rozdíl od Frankieho nepoužívají elektrické mini pece, ale mají regulérní pojízdnou pec na dřevo v autě (mazec!). Velikostí, stylem i náplněmi se zřejmě snaží trefit do stejného terče jako Frankie (tj. neapolská pizza) a i cenově to mají dost podobné.
Pizza je pečená hodně rychle a s černými puchýři po okrajích. Oba kusy jsme ale chytili s nedopečenými okraji s proužkem syrového těsta uvnitř. Zkušený profík na pizzu by jim asi dovedl přesně poradit, kde je v kynutí nebo pečení chyba.
Náplně ale jinak fajn, voňavá rajčata i parádní mozzarella. Při přímém porovnání si je ale řadím až za Frankieho a v téhle podobě mě to zatím moc nenavnadilo. Fandím ale ohromně! :)
Pokud jsem to dobře pochopil, měli by být 5. července na Street Food Festivalu. Takže to bude další bezva příležitost ochutnat jak se jim daří zlepšovat.
16. červen 2015 17:06:13
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Tahle pizza nebyla úplně technicky dokonalá a čekal jsem na ni asi hodinu, ale i tak to byl zážitek, který stojí za přiznivou zmínku.
Je to asi i vlastnost pražské pizza scény, kde takhle expresivní styl pizzy nikdo moc nedělá (nejblíž jsou asi v Pizza Nuova, kteří na to mají i štempl z Neapole). Těsta se tu pečou pomaleji a míň agresivně. Jen ať tam proboha není žádný černý puchýřek... :)
Frankie na to jde ale hodně přímočaře a vystačí si na to i s malou elektrickou troubou (mmch. asi ji nutně potřebuju domů, udělá to i přes 450 °C!).
Mají pomalu fermentované těsto a minimalistické náplně. Vedle margherity dělají i u nás míň provařenou marinaru (rajčata, oregano, česnek, olol).
Ceny byly okolo 120 až 140 Kč. A rozhodně bych si pizzu od nich chtěl zkusit znovu pěkně v klidu. Nebo úplně ideálně v pořádném kamenném podniku někde v Praze. Nevíte někdo o něčem, co je tomu blízko? :)
13. červen 2015 20:06:54
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku