Chleba, který v Česku nekoupíte

A já vůbec nechápu proč. Základ tvoří recept na Vinohradský pšeničný chléb á la Maškrtnica. Těsto je ale ještě o fous víc hydratované a 25 % mouky je celozrnné (čerstvě mleté na mlýnku na mouku, bez prosívání).

Výsledek je krásně krémová, voňavá a vlhká střídka plná bublin (zároveň ale s dobře vyvinutou kůrkou). Ta krémovost střídky a vůně po čerstvé pšenici se snad ani nedá popsat. Ve srovnání s tímhle domácím chlebem mi pak všechny koupené připadají suché a bez chuti. A to ani nemluvím o pokusech s celozrnným pečením, kde jsou u nás normou totálně překyselené, rozpláclé a hutné chleboplacky.

Když to jde doma a i s minimální pekařskou technologií. Jak skvěle by to mohlo vypadat dál, kdyby se toho chytli profíci? Ale kde safra jsou? Vylezte prosím! :)

9. březen 2015 13:03:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Déjà vu (skrz želatinu)

Furt mě pronásledují chlebíčky, respektive v nich pořád nemám jasno. Je to teda česká specialita nebo není? A jsou ty naše něčím unikátní?

3. listopad 2010 12:11:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Věda a vaření na Harvardu

Minulý týden jsem narazil na jeden z nezajímavějších materiálů současnosti o vaření. Vše má na svědomí School of Engineering and Applied Sciences na Harvardu. Podařilo se jim namíchat populárně-vědecký koktejl o dvou složkách: věda + světová špička vaření. Dal jsem si zatím jen dvě sklenky, ale je to síla!

29. říjen 2010 13:10:35 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku