Co je potřeba vědět o mase

Kde přesně je ten moment, kdy se mladý býk promění na hovězí? Tady to uvidíte. Pokud jste s tím alespoň trochu srovnaní, není to ani nepříjemný pohled. Food Curated prostě umí.

Reklama

Komentáře

Povedené video, bohužel ukazuje tu „proměnu“ na velmi výjimečných jatkách (je skvělé, že taková existují, ale je to promile), ne tak jak to vypadá pro všechny ty kusy masa v běžných řeznictvích a supermarketech…

↪ 1 J.Č. / Jižní svah: Honzo, tak já myslím, že ta otřesná videa z konvenčních jatek jsou dobře známá (ze zpráv, článků, internetu) a naopak tento přirozený (téměř ideální) obraz zapadá.

ale jinak máš recht! v našich podmínkách by to šlo natočit pouze na několika málo místech v zemi. nejbližší jsou jedině nová jatka, která vybudovali v Sasově a kde porážky probíhají podobně šetrným způsobem.

Mne to prijde jako uzitecne video. Ukazuje, ze to lze delat jinak a s uctou a dustojnosti a ze je jen o lidech, jak si ta kriteria stanovi. A konzument ma pak moznost si vybrat a podporit, co je podle nej spravne a co je ochotny podstoupit. Navic mit osobni zkusenost s tim, co to je, zabit zvire, mi prijde velmi vhodna, v kontrastu s tim procesem „deanimalizace“, kde se maso v supermarektech snad kouzelne objevuje jako balicky hmoty. Po vsech tech kauzach ve stylu Earthlings tahle scena pusobila dojmem „nechtejte to vedet“, ale vypadalo to, ze ma clovek na vyber jen prestat jist maso, nebo privrit oci. Tohle je pro nektere lidi snaha o ospravedlneni a sejmuti viny, pro jine treti cesta, kterou musi vyhledavat, ale existuje. Sama beru maso pouze z farem a z jedne mam s celym timhle procesem zkusenost, a mohu potvrdit, ze to vypadalo dost podobne :)

Jinak ono i domácí zabijačka je často dost drasťák. Často je smrt, jakkoliv drastická, pro ty zvířata jen konec celoživotního utrpení. Další otázka co se naskýtá je, jestli při současném počtu lidí je vůbec možné, aby takto fungovala většina jatek. Myslím, že maso je tak rozšířené a ekonomicky dostupné hlavně díky té „tovární výrobě“. Nejvíc mě iritují lidi, pro který je hovězí za stovku drahý a potom se na facebooku rozohňují proti „popravám zvířat“.

Myslim že kdo byl někdy na domácí zabijačce, tak tohle video se vlastně o moc neliší, jenom že se to dělá v jiném prostředí a tolik se u toho nechlastá :-) Jsem ráda, že moje dítě už v necelých dvou a půl letech ví, že někdo musí zabít nějaký zvířátko, abysme mohli jíst maso.

Ala: nevím jak u Vás, ale když jsem byl na zabijačce, tak prase většinou tuší co ho čeká a strašně kvičí. Což je fakt drasťák. Bylo to tak skoro na všech zabijačkách co jsem byl (různé regiony, různí lidé, různé provedení). Většinou ho vyvedou z chlívku za provaz klem nohy a ono chce utýct, tak ho chudáka drží několik lidí, ono kvičí … Rozhodně se to nepodobalo tomu co jsem viděl tady na tom filmečku :-/

↪ 7 Slávek Černý: Jo, to je pravda, prase kvičí, ale myslim si, že tady taky ví, co ho čeká, nebo přinejmenším je to pro něj nějaké cizí prostředí, takže klidně může taky kvičet. Na domácí zabijačce asi nikdo nemá takovou klec, kam může to zvíře zavřít a zabít ho skrz mříže, tak je jasný, že ho někdo musí držet a prase se snaží utýct. Ani těm zvířatům, který jsou ve filmu, se do tý klece moc nechce, a kdyby tam ta klec nebyla, tak by je taky několik chlapů muselo držet. Že zrovna ve filmu jedno prase nekvičí, neznamená, že tam nikdy žádný zvíře nekvičí.

Raději byl si žil svůj život pašíka v domácích podmínkách, kde by mě aspoň před zabíjačkou podrbali za ouškem a krmili domácí stravou a dost možná by mi i dali jméno. A zabijačka je v prasečím životě jaksi nevyhnutelností, jde hlavně o to, jak to do té přeměny na vepřové doklepat. Býti domácím vepříkem by mě zkrátka bavilo mnohonásobně víc než být od začátku produktem.
Mmch. znáte to napětí a adrenalin těsně před zabíjačkou? Továrním prasátkům není dopřán ani ten zrychlený tep řezníka.

Ještě, že to video nemá pachovou stopu. Každému bych přála zážitek u pařicí vany (je to tam cca kolem osmé minuty, pán tomu říká hot scalder), to je „rychna“, hrozná :-/ – m.j. i jeden z důvodů, kvůli kterým příliš nejím vepřové, prostě to tam cítím.
Jinak ad zálibnost, se kterou pan Althiser o svém řemesle mluví – pan Kopfrkingl měl svou práci taky moc rád, že.

Přepis rozhovoru s mým dítětem asi před hodinou (dávali jsme jako „péct“ do trouby „zajíce“, kterýho chytil když upadl): „Mami upečeme taky pejska?“ „Vždyť je to tvůj kamarád, ty bys ho chtěl upéct?“ „Opravdickýho chlupatýho, kdyby byl zabitej, měli bysme masíčko.“ :-)

↪ 13 tineli: No, já jsem hodně tolerantní nemasožravec – ať si každý dělá co chce, ale upřímně, trochu se to ve mně hýbe a začíná mi to moc vadit a mám puzení trochu do toho šít, ale zatím stále vyhrává, že tudy už několik tisíc let cesta nevede :-))- tedy to puzení není po místní diskuzi :-) Video jsem disciplinovaně otevřela a asi za tři sekundy zavřela – nedám to :-)) -jsem měkkejš a navíc nám dneska ráno po probdělé noci pošla kráva na intoxikaci, tak by to byl takový masochismus a s Alou, jasně, právě proto nejíme maso, protože toho svýho zajíce prostě nezabijem- dokud nebudeme muset.

Rozhodně přínosné video z kterého je vidět, že se to dá dělat důstojně. Už jen ta čistota, která tam je, o něčem svědčí. Měl jsem možnost vidět 2 různé masokombináty v ČR před cca 6ti lety, kdy jsem tam pracoval na brigádě (údržba, nikoliv práce s masem). Rozhodně se to nedá s tímto porovat ani se zavřenýma očima. Z tohoto videa cítím z chování těch lidí pocit jakési úcty k tomu zvířeti, což jsem za ty čtyři měsíce práce zde neviděl ani jednou. Spíše naopak. Musím říct, že asi ještě horší přístup než bourači měli ke zvířatům řidiči, kteří zvířata na jatka převáželi, na což jsem bohužel přišel díky jedné dost hrozné situaci (nebudu raději popisovat).
Pevně věřím, že se to i u nás za těch 6 let alespoň nějakým způsobem pohlo k lepšímu, ale vůči podniku z videa je ještě co dohánět.
Co se týče tušení toho zvířete co přijde, myslím si že to vytuší každé, ať je to pašík z chlíva nebo z velkochovu. Jeden z masokombinátů u kterých jsem pracoval fungoval jako linka, kdy přijel náklaďák a ihned se zpracovala všechna zvířata, což bylo v tomto mnohem lepší, než ten druhý, kde se zvířata navážela nejdříve do ohrady, kde pak ještě čekala. Ve všední dny to ještě nebylo tak hrozné, avšak zvířata na pondělí se přivážela již během neděle, tedy čekání přes noc, to určitě není moc dobré řešení. Jak to tam funguje nyní nevím.

Zkrátka, víc podniků a majitelů jako je pán Althiser.

↪ 11 aida: Ovšem všimněte si, že sám říká, že není hrdý na to, že ta zvířata zabíjí, ale že pokud chceme jíst maso, někdo to dělat musí (a pokud vím, tak člověk je prostě všežravec). Hrdý je na to, co přijde dál, tedy že z toho zvířete dokáže zpracovat maximum, čistě, bez plýtvání. A podle mě by z toho, co tam je vidět, mohl být právem hrdý i na to, že ta zvířata zabíjí tak, aby při tom pokud možno netrpěla.

Jinak k tomu kvičení prasat před zabijačkou – pracoval jsem několikrát přes léto u známých na statku a prasata kvičí leckdy, občas i když se mají přesunout do lepšího a většího výběhu, zato jindy bez problému a v pohodě vlezou do přívěsu, který je veze na jatka…

↪ 19 Kytka: přesně tak… někdy nekvičí – když pomineme úplně letargická zvířata, tak nekvičí proto, že ve vás mají důvěru, kterou jste zatím neztratil…

Nechci rýpat, tady se ale na hovězí nemění mladý býk, nýbrž jalovice. Poznáte to podle „náušnic“, býci mají červené. Dneska bohužel není vzácnost vidět v obchodech cedulku „mladý býk, poražen tehdy a tehdy, číslo kusu…“ a to číslo je číslo krávy :-/

Zažil jsem pár porážek a občas to bylo jak texaský masakr motorovou pilou (s nadsázkou). Nejkrásnější a nejčistší jsem zažil přesnou střelou z pušky. Čuník vyšel klasicky ven a zamířil k oblíbené baště, chvilku baštil a pak myslivec stiskl kohoutek. Čuník zemřel šťasten a naprosto nestresován (a bleskově, dobrá rána). Tahání pašíka, fixace, jateční přístroj či palice a nůž … hmm dost kruté, ta střela z kulovnice stála 6–15Kč a bylo to bez tušení pašíka.

Komentáře jsou uzavřeny.