Mimořádná odrobina – Pod křídlem noci

Bombastickou novinu dnes pustil do světa Idnes. V Česku se otevírá první restaurace potmě! Čekal jsem na něco podobného více než dva roky a tak mám z nového projektu ohromnou radost! ;)

Restaurace se jmenuje Pod křídlem noci, je na Národní a má zvlášť oddělenou světlou i tmavou část. Tříchodové menu ve tmě je od 790,– Kč. Zatím to vypadá na převzatý a osvědčený koncept. Jídlo se podává s plným servisem, jen káva venku. Novinkou je připravovaný večerní program.

Návštěvu si asi ušetřím pro příští vydání Týdne, mezitím vezměte zavděk alespoň mým starším kouskem o Blindekuh (tam to všechno začalo) nebo o Kavárně potmě. Nemůžu se dočkat! ;)

Co na to říkáte? Půjdete? Budou mít plno jako v Curychu?

Reklama

Komentáře

Asi nepojdem a asi nebudu mat plno ako v Curychu.
Myslel som, ze nedielnou castou zazitku z jedla patria zrakove vjemy.
Dokaz, ze to tak nie je na 100% je sice zaujimavy, ale asi nestoji 790Kc.

Trochu mi to pripomina to, co mi ludia hovoria o stredovekej krcme. Ze platili za to, aby na nich niekto hulakal, ze co chcu zrat, holomci, a niekto im rukou ukradol jedlo z taniera…

Jsem zvědavá, zda tento koncept bude mít víc neviditelného lesku a charmu než originál v Curychu :-) Posvítíme si na to!

Pečený divoký mořský okoun se zeleným chřestem, limetovou salsou a novými bramborami pečenými s panccetou na citrónové trávě

ňíkají, že divoký? O tom bych se rád přesvědčil; většina sea bass je zde z farem. O divočáka jeden nezavadí, jak je rok dlouhý (neustále se ptám a pídím). Třeba mají lepší konekce.
Pancetta má dvojité písmeno, ale není to cc.

Existuje anekdota, jak v kupé sedí několik osob, vlak vjede do tunelu, je naprostá tma. Ozve se polibek a vzápětí na to silná facka. Fór je v tom, kdo si co o těch dvou zvucích myslí, ale já zapomněl detaily! Připomene mi to někdo?

Sim:

v tom máš určitě bod, že do tohoto typu restaurace se nechodí jen za jídlem :) v čem spočívá kouzlo, ymslím nemá cenu vysvětlovat.. leda že by sisi zhasnul ;)))

DolceVita:

jj, posvítíme, uvidíme. já soobně myslím, že by to Praha mohla utáhnout :) když utáhne palladium, utáhne cokoliv…

Bali:

:))) dobrý pokus, tak jednoduché to ale není. schválně si to zkus!:)

1R:

je to úplně klidně možné, rachad by teď věděl úplně 100%, zásobování restaurací má v malíku ,)

polibky a facky :))) možná nejsme daleko od úspěšné realizace, koukal jste se na jejich večerní program?:

http://www.podkridlemnoci.cz/index.asp?…

(nad nevyměknou a dovedou to k úspěšné realizaci :)))

jarda t.:

určo :) nejni to sranda, umě mix vzrušení a nervozity. když se pak do toho člověk dostane a rozsvítí se mu ostatní smysly, je to parádní zážitek.

Cu- uz jsem ti to twittroval a tak se budu jen opakovat. V Praze se chodi do fine diningu byt viden a ne naopak. S timhle konceptem budou muset mirit hodne do cestovek, protoze prazska klientela to neutahne ani nahodou. To je tak na vyzkouseni a dekuju. Na rozdil od tebe ani nejsem presvedcen, ze tomu buhvijak fandim ;) Ta kavarna mela preci jen trochu jiny rozmer…

matesola:

možná jó :) ja fandim, jsem notorický fandič :) turistů je ale v praglu dost ne? jak o tom uvažuju… tak vlastně i oba předchozí projekty jsme navštívil jako turista :)

btw, jestli bude položka v programu „Čtení po setmění“ a „Napětí v hlavní roli“ opravdu realizována v úplné tmě, jsem první kdo tam propašuje zombie obleček a baterku :)

to 4)
Jedna verze je bez polibku:
V onom kupé seděla matka s dospívající dcerou, major a vojín. Ve tmě v tunelu padla slyšitelná facka. Po výjezdu z tunelu nikdo nic neříká, ale každý si myslí něco jiného.
Matka – „Dobře jsem ji, dcerušku vychovala.“
Dcera – „No teda mami!!!“
Major – „To je ale nespravedlnost, voják si užije a já místo něj dostanu facku!“
Vojín – „Ještě jeden tunel a chytne ji i z druhé strany.“

Peťa, 9:
Jo, to je vono, dík! Polibek tam ale patří – vojín sám sobě políbí hřbet ruky! (To bylo to jediné, co jsem si pamatoval).

Dneska jsem po dlouhé době zahlédla Televizní noviny a měli o tom zrovna reportáž :-)

Ha, konečně něco pro mě…v normální restauraci mě znervózňuje, že někdo může vidět, jak jím, tady to nehrozí. :D

Dříve uvedené projekty, na které tu jsou odkazy, znám díky panu Cuketkovi. Obdobnému projektu v Praze moc fandím a na návštěvu si ráda ušetřím, i když pravidelný host ze mě asi nebude – můj plat mi to nedovolí, což je jediný důvod. Připadá mi, že my vidoucí bychom měli udělat pro nevidomé mnohem víc než jen chvíli zkusit vidět to, co oni, a svou útratou v obdobném podniku je podpořit v jejich snaze uživit se vlastními silami. Pane Cuketka, těším se na Týden a na svou příští návštěvu Prahy!

Apolena.N:

už jsem byl a recenze plus článek bude v příštím vydání Týdne ;) rozhodně splnili očekávání, i když lidé am spíše než za jídlem chodí za zážitkem. podle mého ideální restaurace, kterou je možno nadělit jako dárek ;)

Komentáře jsou uzavřeny.