Nekuřácká restaurace Na Kopci RSS

30. Dneska jsem tam byl a zkusil dvě novinky – hovězí tatarák byl naprosto perfektně ochucenej, podávají ho trochu nezvykle s hranolkama a čerstvou bagetou – sedlo mi to víc, než obvyklé topinky. A potom čokoládové suflé s višněma a ořechovou zmrzlinou.

Tak přesně tohle obojí jsem měla minulý týden a bylo to perfektní. A připadá mi pěkný ten nápad se skořápkou /kdo chce vědět o co jde, ať tam zajde/.

32: jj, vůbec se mi líbí jejich prezentace jídel – žádné extra vymyšlenosti pro formu (k tomuto typu restaurace by mi neseděly, i když jinde mohou být příjemné) a přitom je vidět, že o tom kuchař přemýšlí, ví že na vzhledu jídla záleží a přizpůsobuje prezentaci včetně nádobí a ozdob konkrétnímu jídlu.
Akorát jsem to ve skořápce považoval za žloutek a chystal se to zamíchat dovnitř, naštěstí mě včas zarazili.

32, 33: Jste oba napínaví jako šle. Zajít tam nemohu, neb jsem přespolní a máme zasněžená letiště.
Hořčice? :-)

34. Speciálně pro vás, vzhledem ke vzdálenosti kdo chce zajít a nechat se překvapit, ať nečte – jde o omáčku na hranolky a hořčice v ní podle chuti určitě byla – co dalšího nevím.

U starého pána je v jendnom dochucovacím kalíšku dokonce malý panák Metaxy :-)

36: Tady právě tatarák dělají tak, že ho už z kuchyně donesou ochucený (a perfektně) na stůl dostanete už jen mlýnek s pepřem na případné doladění.

to by možná bylo na malou anketu:

a) předem ochucený ?

2. nebo neochucený tatarák ?

a hned se přiznám že jsme líný a rád se nechám překvapit, takže předem ochucené verze mi dělají radost ;)

Jsem líná, hlasuji pro možnost A.

Mé pořadí je 1) předem dobře ochucený 2) neochucený 3) předem nedobře ochucený.
Ale pokud se mám vejít do těch dvou možností, beru a)

B)

Já osobně si myslím, že objednávka tataráku bez dochucení je nerespekt ke kuchaři, když jdu do restaurace tak jdu na připravené jídlo. Ale jinak proti gustu…Jo a s tou skořápkou (jestli to je ze syrového vejce) by mě zajímalo jak to mají ošéfované s hygienou. Restaurace Na kopci se mi taky líbí.

43: skořápky jde vymýt, vyvařit, dát sterilsovat do trouby…

Anketa (theoreticky): Napoprvé asi A. Podle toho se bude rozhodovat, zda dojde k návštěvě č.2.
Za mých mladých let v Praze jsme si ale tataráky vždy dochucovali sami, IIRC. Bylo tenkrát v módě dávat přísady do kroužků z cibule umě aražovaných kolem bochánku.
A tak zvaný vorčestr, v Anglii vyslovovaný „wusta sós“, snad byl k tomu v lahvičce. Zda jejím obsahem bylo polechtané maggi koření je nyní už zahaleno rouškou tajemství. What the eyes do not see, the heart does not miss. Co oči nevidí, to srdce nebolí. :-)

já dávám přednost b) a dostat tatarák s hranolkama…nad­šená bych z toho nebyla a raději bych si ho neobjednala (ale třeba je to fakt úžasné, ale napoprvé bych to spíš někomu ujedla z talíře)

45: Jak jsem psal, ty hranolky a bagetka místo topinek jsou netradiční kombinace, ale moc dobrá. Dal bych jí po vyzkoušení přednost i před dobrejma topinkama, natož před občasnou olejem nasáklou hrůzou.

mě přijdou ty hranolky jako docela dobrý nápad a zajímaá mě konkrétní provedení (rodzíl teplot a servírování) … zkrátka = musím si tam zajít! :)

tatarák neochucený, mě baví se v tom štourat a ochutit podle svého, to není vyslovení nedůvěry kuchaři, ale jak on ví, co mi chutná ???

48. tak, tak!

podle mě to taky není neúcta ke kuchaři, když si to tak ymyslel a podávají to tak proč ne :)

domrvit si ochucení vlastnoručně mě taky baví. i když ten fetiš s dvaceti mikromističkama ve kterých do nekonečna cestuje jakýsi kečup a paprika taky nemusím :)))

ale jak on ví, co mi chutná ???
Reakce na tuto větu: Neví. Dělá co umí. Ale to je typický znak naší (české povahy ) – nedůvěra v něco nového. Pro mě je frajer ten, který přijde do hospody (restaurace), koukne do lístku a řekne – to je zajímavé to zkusím, jasně hodněkrát se člověk může spálit. Z praxe vím, že z 99ti procent mají hosté v každé restauraci svoje oblíbené jídlo na které občas zajdou. Toto jejich oblíbené jídlo je jejich první, které si objednali a také poslední, protože si asi myslí, že si dobře vybrali a ostatní stojí za p-d. Poslední věc, kterou jsem v poslední době mimo jiné zkusil bylo vysátí obsahu krevetí hlavičky, je opravdu šťavnatá a byl to moc silný zážitek : ), nebo játra mořského ďasa. Knedlíky mám taky rád.

51: Nemají ony krevety v hlavě játra? Ne, nedělám si prtel.

Ohledně dochucování: V Londýně byl v osmdesátých, devadesátých létech omichelinovaný šéfkuchař, původem řecký Cypriot. Jeho jméno mi momentálně uniká.
Byl proslulý tím, že v jeho restauraci na stolech nebyly slánky ani pepřenky. A taky tím, že byl vznětlivé povahy. Vylítával z kuchyně jako rachejtle, když se někdo dožadoval dochucení. Snad jednoho strávníka domáhajícího se kečupu prohodil výlohou ven na chodník? Či něco podobného. Byla toho tu tenkrát plná média…

52: jj maj, hepatopankreas, játroslinivku. je plná enzymů, tuků a glutamátu. nejchutnější a nejrychleji se kazící část malé potvůrky :)

Cypriot pobavil :))

ostatně slánky jsou taky zajímavé tím jak se objevují nebo mizí. pokud je jídlo ochuceno přesně, tak je nikdy nezaregistruji – jsou neviditelné :) pokud ne, většinou chybí :))

teď jak o tom uvažuji – nikdy nepoužívám v restauraci pepř.

Jméno Cypriot šéfkuchaře, pro ty, kteří by chtěli zkoumat dále, je Nico Ladenis.

Mnozí Briti (včetně mého vlastního syna!) automaticky použijí slánku a pepřenku, aniž by pokrm před tím ochutnali!!! Zlozvyk na pátou!
A já si tak zakládám na svých chuťových pohárcích.
Sob, sob…

52–54 :Pepr byl (v dobech neprofesionalni armady) dulezitou casti vojenske stravy, byla to komponenta, ktera souvisela s kvalitou jidla v neprimem pomeru, cim horsi jidlo tim vice pepre. Opacny pomer jsem nezazil.

Jen jednou jsem zkusil v londýně Fish and chips – moje zkušenost :mastné a neslané, po dalších místních specialitách jsem se nepídil. Takže se těm mnohým britům nedivím : (. Co se týče dochucovaček – tak to je kapitola sama pro sebe – jednou jsem byl svědkem kdy jeden host lžičkou vyjedl sýr který se servíruje k těstovinám a polévkám. Nebo ty bedny s kečupama v některých pizzériích).

Hm, tak to jsem asi měla na fish and chips štěstí, vždycky to bylo moc dobré. Take away tedy mastnější, ale dobré.
nejlepší fish and chips jsem měla v kouzelném pubu v Ely, obrovská porce a velmi, velmi chutné. Ryba křupavá, brambůrky špičkové. Ňamy! :-))) A to pivečko!

zrovna dnes jsem se na kopec vyškrábal, blíže popíšu ve vesničanově deníčku :) tatarák si určitě nenechte ujít!

Nepříliš daleko od Ely s jejich katedrálou je město King's Lynn, kde jsem měl své vůbec první Fish'n'Chips. Moje angličtina byla chabá a když se mě (asi) ptali, zdali to chci ooctit a osolit, tak jsem žekl, že ne.
Byl to nádherný flák čerstvé bílé ryby v těstíčku, akorát vše neslané. Já se styděl jít zpátky do kšeftu a taky tam bylo narváno…

Dnes bych jim rozuměl o něco lépe, ale simultánního tlumočníka bych se ve východní Anglii dělat neodvážil. Mluví tam totiž dost děsným nářečím a huhňaj.

King´s Lynn znám dobře, z Cambridge je to hezký výlet vlakem. Pak busem (jede-li, jinak doporučuji složit se několika lidmi na cab -je to super) do Hunstantonu, typické přímořské letovisko s písčitými plážemi, mělkým a teplým mořem. A ovšem samý příjemný pub a tea room. Navíc se jede kolem letního sídla královské rodiny, jahodových plantáží, pár větrných mlýnů a taky levandulových polí.
Hezké pokoukáníčko to je. :-)))