Velké konzervační odhalení!!! RSS

Pod 30 mi je, ale samostatně zatím nezavařuji, jen se na tom aktivně podílím.
Jinak blahopřeji ke koupi, pokud byste chtěl sbírku rozšiřovat, tak my se chystáme na probrání nadbytečných zásob (zaklapávací víčka už používáme pouze pokud dojdou sklenice se šroubovacími) – takže bych nějaké určitě mohl dodat velmi výhodně (zdarma – alternativou je kontejner na sklo)

Omlouvám se za ten nepořádek v komentářích, už se mi stalo, že jsem v boji se stávkujícím počítačem a připojením k internetu odeslal nějaký komentář někde 2–3×, ale 7× je opravdu moc. Bohužel stalo se, prosím o smazání.

k samostatnému zavařování jsem se dostala letos docela poprvé – mám pidi skleničku houbiček, zatím nebouchla, ani žádné podivné procesy v ní dle mého nezkušeného oka neprobíhají, ale jestli se zadaří, tak příští rok se chystám na něco většího (pod 30 mi taky ještě ňákej čásek bude :D )

Tím kroužkem na zaklapnutí víčka míníš zavařovací hlavu? :-)))
Dříve bývaly nedostatkovým zbožím. Nejlepší byly kuličkové, po jejich použití víčka těsnila lépe. Hlavu mám zahrabošenou někde ve špajzu, anžto dávno používám lahve se šroubovacími víčky a hezkých tvarů – podle zavařované suroviny.
Ale já jsem věkem mimo anketní otázku. :¨-(

Jé, poprvé to byly loni houby, ale to nebylo ryze samostatně. Letos jsem vytvořila několik sklenic ostružinové zavařeniny a zeleninového čatný. Povidla se, bohužel, nevyvedla a do věčných lovišť je doprovázel i hrnec:-D

Letos mám na kontě meruňkovou a jahodovou marmeládu, která se teda pěkně připaluje, mrška:-) A malé skleničky s malými houbičkami jsou super, úžasně to vypadá a není to úplně nejtěžší. Jo a podtřicátník ještě chvíli budu:D

Do věkového limitu se sice už nevejdu, ale zavařovala jsem i tehdy, když jsem se do limitu vešla.

Pivli 4. Ještě lepší než hlava s kuličkami byla celokovová, mamka ji s velkým úsilím sehnala v 80. letech a od tý doby kuličková ležela na dně sklepa.
Ale co byla lahůdka, když jsem byla malá, babička ještě občas zavařovala do sklenic se skleněným víčkem, pérkama a gumou… To mi doteď hlava nebere…

Madlen 6. Pokud se toho nevaří moc najednou, na marmeládu z kila ovoce je perfektní vaření v domácí pekárně. vařit ale po kile třeba šest osm kilo ovoce je poněkud na budku…
Letos jsme zmarmeládovali a zdžemovali asi 12 kilo višní, 10 kilo rybízu, 10 kilo třešní, nějaký jahody a broskve a nic se nepřipálilo. Holt se musí míchat…

Nojo, celokovovka! :-)))
Taky jsem zavařovala, co jsem rozum pobrala.
Babička ještě dělala klevelu do těch velkých pětilitrovek a bylo to omotané celofánem a pergamenem. nebo, jak píšeš pérka a guma. To je klasika…Mám doma pár nových velkých sklenic tohoto typu, ale jsou v tom křížaly, mix barevných fazoí a sušené houby.
Letos zavařování – mirabelkový jam, brosko-nektarkový jam, okurky, květák, papriky plněné zelím, višně v rumu.
Teď mám v hrnci švestky, zítra budu dělat povidla.

mně už sezóna skončila, jablka jsme letos měli mizerný a zbytek už je ze stromů dávno ve sklenicích.

já mám vrchol sezóny v červnu a v červenci. to jsou jahody a od souseda máme možnost dojít si k němu do velkosadu natrhat v červnu světlý třešně, začátkem července ty hodně tmavý a koncem července višně.
no, letos jsme strhli vypeckovávačku :)

Pivli, 4: Já se taky vejdu tak ještě pod 130!
Jablka máme povětšinou ještě na stromě, cibule se urodila, pomýšlel jsem na nějaké chutné chutney. Stáhnul jsem si recepty z netu, abych se jimi informoval a pak z nich zkombinoval svojí vlastní verzi. My chutney skoro vůbec nejíme (toho cukru a octa!), ale budu to asi vařit jako vánoční dárky – zrání trvá min 6 až 8 týdnů, tož perfektní načasování.

Když mě bylo pod třicet a byl jsem v Anglii prvých pár týdnů, chystala se mě navštívit jedna přítelkyně. Abych byl připraven, sebral jsem odvahu a vydal se do místní drogerie. Na vztek tam prodávala zrovna nějaká mladá slečna.
„Errm, I need preservatives. Please.“ Vykoktal jsem.
Slečna ani nehnula brvou.
„Tak tady máme benzoan sodný, citric acid, blah, blah, blah…“
Vedla mě od šuplíku k šuplíku. Špecky ale nikde k vidění.

Až později mě bylo vysvětleno, že špeckám se tu neříká preservativy, ale French Letters a nebo Johnies. Condoms. A chodí se pro ně k holiči. Ten se po ostříhání obligátně a diskrétně zeptá: „Something for the weekend, sir?“

(V současné době pochopitelně vše běžně k dostání v každém blbém supermarketu.) :-)

Tím kroužkem na zaklapnutí víčka míníš zavařovací hlavu? :-)))

tak nějak, před chvílí jsem se dozvěěl, že se jedná o zavařovací hlavu typu omnia!"!!! :)

abyste mi rozuměli, neměl to být žádný věkově diskriminační thread… jde mi o tem zajímavý fakt, že zavařování jde věšinou pěkně s věkem :)

můj první pokus se zavvařovačkama dokone ani nebude zavařovací, dokonce budu potřebovat a by víčko pořádně netěstnilo :) trokšu záhada prostě :)

1R:

jajmaj, vy mě ničíte takhle po půlnoci s francouzskými dopisy :)))) i když ta citric acid by asi taky zabrala!!!

blbé supermarkety chjoo :)

citric acid by asi taky zabrala
Cokoliv ve formě tabletky je prý účinné – když pevně drženo koleny partnerky!

Happy seasonal preserving to you and all!

Také se hlásím do klubu zavařovačů pod třicet.
Nejraději číhám kolem kukuřičných polí a ve chvíli, kdy jsou kukuřičky tak akorát, beru je útokem.
Rybízový džem bez peciček už čeká na vánoční linecké.

po kukuřičkách pláču. To je snad to nejlepší, co může být naložené! Jen nemám kde je loupit. Kde jsou ty časy, kdy jsem bydlela v Kunraticích a od Chodova až do Kunratic kukuřice. Krmná, takže ji sklízeli až pozdě na podzim. A my tam chodili v létě páchat polní pych. Už jsem o tom psala u Julie, že když zafoukalo a kukuřice se zahýbala…učůrávali jsme strachy, pod vlivem hororu Kukuřičné děti I. a II. :-)))

11. že by pan Cuketka chystal přírodní kvašení v zavařovačkách? Zelí(třeba) se nakrouhá, prosolí, prokmínuje, nacpe do zavařovaček, přiklopí víčkem(ne šroubovacím), nechá se vykvasit. Troška šťávy vyteče, ale víčko se „samo“ přicucne a je hotovo? Ale to by zas nebyla potřeba ta hlava…

zavařování neprovozuji, to dělá otec – houbičky k tomu mu rád donesu.

Omnia víčka jsou na domácí zavařováni mnohem lepší, protože lépe „chytají“. Když se zavařují třeba kompoty, přebytečná pára prostě víčko nadzvedne, odfoukne, a při chadnutí se pak vytvoří podtlak, který víčko „přicucne“, na rozdíl od šroubovacích, u kterých tohle příliš nefunguje. Marmelády stačí při horkém rozlivu zavíčkovat, přimačknout víčka a otočit nohama nahoru a nechat takto zchladnout.

nevidím rozdíl v kvalitě zavíčkovaných a šroubovaných marmelád, kompotů, okurek…
No, jedině v tom, že v zavíčkovaných se jahody kazily, ve šroubovacích se mi to ještě nestalo. Marmelády horké naliji, zašroubuji a otočím dnem vzhůru. Po otočení krásně „bouchnou“ a je hotovo.

Jednorožec: Toto tvrzení bylo empiricky shledáno neplatným :D

Třicet už mi tedy bylo před hezkými pár lety, ale zavařovala jsem občas už na gymplu, ovšem byla to nutnost. Matka poručila „zavař meruňky“, tak jsem zavařovala. Pak mi budoucí tchýně naučila zavařovat houbičky a to jsem ocenila.
Letos jsem ale nezavařovala nic, urodil se jen rybíz a rybízu ala brusinky máme ještě dost, tak jsem další nepřidělávala. Když máme višně, tak dělám višňovou marmeládu – vlastně toho jsem pár skleniček udělala, málem bych na to zapomněla. Ale už druhý rok jsme bez meruněk, nikomu v rodině se neurodily, a to je problém, protože z nich dělám marmeládu, jakou nikde jinde neseženu a moje mlsná rodina si na palačinky maže jedinu tu.
Ovšem experimentováním jsem taky došla k tomu, že jsem všechny sklenice na víčka Omnia vyhodila a používám jedině šroubovací. Ideální jsou na marmelády a na malé houbičky ty od jogurtů Madeta (? skleróza pracuje, nejsem si jistá, ale je to jihočeský jogurt ve skle). A taky si nechávám různé hezké tvarované sklenice a do nich pak dělám dárkové varianty pro příbuzenstvo.

19: David: Češi (ke kterým se rád, coby Brit, hlásím) jsou pověstní tím, že jako první dovedou obejít překážky nejrůznějšího druhu. Congratulations.

20: Juano, díky za přiznání, že ne všichni jsme zde jarní kuřata (spring chickens). Oceňuji to.
Mě osobně je přibližně 131 let, ale rád předstírám, že se vejdu pod 90. Svoje fota obvykle retušuji, ha, ha, ha.

Tím více je nm ctí, že mezi nás tu a tam zavítáte, ctný kmete, Merlinův starší bratře.
Hehehe!