"Jídelní" hříchy RSS

89, 90: Pan Milan Železnékladivo pečlivě opsal i chybně hláskovaný comming out.

Jak jsem se začetl do článku, vzpomněl jsem si, že, snad jako jediný, zbožňuji čokoládové řezy, nejlépe Florenty, ale ne čerstvé. Otevřu balení, a nechám je pár dní, až jsou ohebné a gumové. Pak bych se po nich utlouk. Výhoda je, že jsem jediný, kdo to pozře, takže mi je nikdo nesní :). Ostatním se z toho navaluje.

1R:

možná je pan Železnékladivo také na prasárny, ale novinářské ;)

To je trapas. muhehehe

Novinářské prasárny? Oni tam umí i gramatické – profíci, jistě mají korektory, minimálně v PC Word s opravou chip a stejně je to něgdy jak ve 3.třídě zvlášňý školi. Papírová i on-line verze.

Co se divíte, je to nejseryjózňějšý porno-bulvár lžiDnes http://ona.idnes.cz/…v-/krasa.asp?…

Pan Eisenhammer je člověk, jehož psaní by bylo jako doma v Blesku. (Možná by ho tam i líp zaplatili.) Jeho vhledy do duší českých celebrit prošpikované jeho vlastními výrony emocí jsou pozoruhodným fenoménem největšího \„seriózního\“ deníku v ČR.

Ringo, tak to buďte rád, že nežijete ve společné domácnosti se mnou. Gumové Florenty mi chutnají taky. Pravda, nedostala jsem se zatím tak daleko, abych si je „vyráběla“ schválně. :(

Škoda, že jsem toto vlákno objevila trochu pozdě.

Mou slabostí je česká „worcestrovka“. Klidně vypiju naráz lahvičku. Tedy ne na ex, ale dejme tomu během 45 minut.

Problémy mi nečiní ani plechovka Salka na jedno posezení. Může být i zkaramelizované. A s mým zažíváním nehne ani menší sklenice majonézy aplikovaná na tousty.

V dětství jsem si vyráběla „to nejlepší na ovocných knedlících“. Totiž nasypala hromádku moučkového cukru, nahoru něco málo tvarohu a to vše zalít pěkně do hněda přepuštěným máslem.

Dnes už se opravdu snažím tyto věci nedělat. Ale tak jednou za rok přijde slabá chvilka…

Madame,
lidsky zivot ma tri stadia
mladi
dospelost
a
jo, vypadate dobre
Predpokladam, druhe stadium protoze si ty chutovky strihnete jednou do roka. Az budete v tom tretim, tak uz pri pouhem pomysleni na ne Vam nabehne husi kuze.

Toto vlákno jsem bohužel taky objevila až nyní :-), takže přeji jen dosti pozdě přispívám i já svou troškoudo mlýna.
Já mám podobně jako Mne. Verdurin úchylku na Salko, v mém případě musí být však zkaramelizované a jsem schopna zblajznout celou plechovku na posezení. A jako exkurz do dětství pořád ujíždím na Pikniku, občas prostě neodoláma v poloze ležmo jej jako kojenec zcela vycucám :-)
Co se týče sladkého, mám třeba horzně ráda poloroztečenou zmrzlinu a polorozteklou čokoládu, která se lepí na prsty… studenou čokoládu prostě tak nějak nejím, moc pomalu se totiž rozpouští v puse :-)
S tou sójovkou to mám taky podobné, já stejně ujíždím na ústřicové omáčce, kterou si občas poleju zgumovatělý kohlík a je to pro mě mana nebeská… Je to sice hnus, velebnosti, ale jednou za pár měsíců opravdu podlehnu.
A co ještě miluju, je domácí výroba pražených mandlí, kdy vždycky vyžírám ty pěkně osmahnuté dohněda a pka mě bolí břicho celý den…

90. Pivli, syrová vinná klobása je prostě nejlepší! (vloni jsem si pro ni šla jen jednou a to ke Sváčkům)

100.: Krásné kulaté číslo pro naši syrovou vinnou klobásu! Mňam!
:-) Hned bych si dala.

Depa vinná klobása, u mě vede syrová játrová zavářka, nejlépe z Globusu… labužnicky vyjídám nerezovou lžičkou umělohmotný kelímek a u toho masochisticky přemýšlím, co mi do toho ten podnikavý kapitalista namlel za dobroty, aby se dostal na nevysokou prodejní cenu… asi to bude podobné jako u hermelínového salátu odtamtéž… mňam mňam…

Čerstvý rybíz nebo kompot z angreštu rozmačkat, posypat cukrem a zalít mlékem. Počkat až mléko zkysne. Konzumovat. A kuřecí salát z Globusu na slunečnicovým chlebu…

Pročítám si tenhle topic a dobře se bavím jaké „čuňárny“ jsme občas schopni zkonzumovat. Já jsem po své drahé mamině taky jednu zdědil a sice bramborák s marmeládou, občas mu prostě podlehnu a vůbec toho nelituju…takže díky mami! :)))))

Od dětství ujíždím na sušeném mléce, které se musí patřičně špatně rozmíchat, aby v něm zůstaly žmolky. Pak upíjím mléko a lžičkou nakonec vyjídám ty hrudky, paráda, ideální „comfort food“ :-). JInak miluju i ty studené párky, smaženky, ách… :-D

Abych se přiznal i já.. těstovinám s kečupem se opravdu snažím vyhýbat,ovšem někdy si k rychlé večeři ukuchtím mražené pelmeňe..a teď pozor..s pálivou omáčkou na kuře! Jo,je to síla,vím. A jakožto pubertální výrostek- mám moc rád i „Mekáč“ :-)

106: Mražené pelmeně, mňam! Taky si je dávám… a častěji, než je zdrávo :-) Prozkoušela jsem mnoho druhů z hloubětínské ruské večerky a nakonec vyselektovala jedny výborné, s tenoučkým těstem a plněné spoustou dobrého, kvalitního masa, mají tvar půlměsíce, tedy spíše jako varenniki. Nesou sugestivně-kýčovitý název „Pelméški pad vadóčku“ (to aby bylo jasné, čím se mají zapíjet, hihihi). A pálivá omáčka na kuře? Ale jistěže, předpokládám, že je to ta pálivě sladká thajská ve velké butyle. Další možnost: lehce pokapat dobrou sójovkou a posypat tence krájeným pórkem. A rázem se ocitáme někde u čínských hranic… :-)

No ano, žádné pelmeně,jen čínské knedlíčky v páře ;-)

Zde ve Francii si často zaprasím celerem v remuládě v pvc krabičce ze sámošky. Doma se takovým věcem vyhýbám, ale tady se neudržim, je lepší než domácí :- ))

A já zase miluju býčí žlázy. Jen nechápu, že jsou v českých řeznictvích tak nedostatkovým zbožím :-(

Teda samozřejmě býčí žlázy tepelně upravené. Jen tak, přírodně osmažené na másle, se spoustou česneku, to je pro mě mana nebeská.

106, 107: Hmmm…pelmeně taky můžu. Přiznám, že takhle odvážná jsem ještě nebyla, ale mám doma nějakou japonskou omajdu na soba-nudle a můj zamilovaný sezamový olej, tak to příště prubnu. Zatím jsem preferovala pelmeně s vinným octem a máslem, štědře popepřené.
Další moje oblíbená prasárnička je hrudkatá krupicová kaše konzistence cementu, hustě zasypaná grankem a politá máslem. Nemíchat, netřepat!! ;-)

L.A: S tou kaší se asi taky shodneme :-) Nemusí mít sice konzistenci cementu,ale ty hrudky jsou prostě nejlepší!

to krystofk: Že jo? ;-) A mně. chudinku, za to doma odsuzovali. :-D

L.A. a krystofk: krupicová kaše jedině s hrudkama! Já je v ní dokonce vyrábím záměrně (do skoro hotové kaše vsypu naráz krupičku a už skoronemíchám) :-D

Jo jo, kaše s hrudkama… vzpomínka na dětství.
Jinak klasika:
 – KFC křídla (občas)
 – Smažák (vyjímečně cca 1× ročně)
 – Pravý Italská Fiorentina steak (sníst na posezení přes kilo polosyrového masa nemůže být zdravé :))

Jinak jsem už dospěl do stavu, že mi vánočka s tatarkou nechutná (naštěstí!).

Jinak bych tohle téma zakázal – nechutně navádí k nepravostem :o)

Při včerejší čočce jsem si uvědomil jeden svůj malý hřích: na čočku si dávám opečenou cibuli. Ale na 1 porci jednu celou střední cibuli a na kostičky ji smažím hodně do hněda, až už je skoro pro jiné nejedlá :-) Nasypu ji na čočku a tu pak nejprve ujídám bez cibule, aby ji nakonec zbylo s trochou čočky hodně :-)

Na čočku prostě cibulka patří :)
To mi teda vůbec nepřijde divné.

Vlašák a karboše z jedné velkovýkrmny na rohu. Ten karboš je hnusnej, strašně nakořeněnej, aby to přerazilo zatuchlost použitých zbytků. :p

Taky si čočku nedokážu bez pěkně osmažené cibulky představit!