Hořčice: Dijon či neDijon? RSS

Rozdíl mezi hořčicí Dijon a naší obvyklou plnotučnou/krem­žskou je dost výraznej, docela velký rozdíly jsou i mezi jednotlivejma Dijonskejma. Není to ale tak, že by Dijonská byla jediná možnost – já osobně používám Dijon i plnotučnou, podle toho do čeho, někdy dávám i obě. K dostání je velmi snadno, nevím jak v Bille, ale prakticky v každým hypermarketu jsem jí viděl několik druhů, i ve většině supermarketů ji měli.

Dijon je pro mne nudná tím, že je zde v UK k dostání prakticky v každém supermarketu. Co nám chybí, je dobrá německá hořčice! Tafelsenf.
Onehdy jsem jel více než málo mil do arménského krámku, kde jí mívali. Vyprodaná! Ale máme Dijon, would you like a jar? :-(( Grrr!

je to jen „styl“ hořčice, dijon horčice dokonce ani není chráněné označení, může se dělat kdekoliv. + fantíci si musí hlavní surovinu dovážet z Kanady, pěstovat hořčici v podmínkách EU se jim ekluje :) tak raději přešli na řepku, hehe…

používají se semínka „hnědé“ hořčice Brassica juncea, proto je dijonská hořčice o něco ostřejší, ale nemusí to být pravidlem. taky se na okyselení nepoužívá ocet, ale kyselá šťáva z nezralých viných hroznů (verjuice)

takže rozdíl tam je a jen tak pro srandu se explicitně nevyjmenovává. jestli tam eric che dijon, má tam mít dijon, kam ale eric nedohlédne, tam to je myslím jedno ;))

jéžiš… čech a nepoužívá hořčici? co seš to za člověka? každý student přeci ví,že chleba s hořčicí je levné a chutné jídlo.a když seš bohatší tak chleba s máslem a hořčicí :-)

mně osobně ta dijonská moc nebere,páč jsem nenašel bez konzervantů.
osobně sice nejsem protikonzervantovej blázen,ale v hořčici mně vadí,nevím proč,ale cítím jakousi pachuť na jazyku.naštěstí se už dá koupit spousta hořčic bez konzervantů.

Osobně mám nejraději anglickou práškovou hořčici. U nás se dá se hnat také prášková, ale kdepak, nemá ty správné grády.
Navíc, zkuste -máte-li pořádné nastuzení( případně prochladnete-li na kost), šoupnout nohy do lavoru plného horké vody -s rozpuštěnou hořčicí. Udělá to divy. Hepčík! je to starý dobrý babský recept. Láskyplně a vtipně oživený např v Herriotově Zvěrolékaři…

Mě se líbí ten Hepčík. Kam se na něj hrabe nějaké Achoo.

Krásné téma od Kahiho! U nás doma má dijonská hořčice punc: kyselá, pálivá, do seznamu nepiš. Ale ted jsem objevila různé hořčice od firmy Kamis, jsou bez konzervantů (na tom nějak ujíždím), ale web jim nefunguje, tak nevím, jestli nezkrachli. Absolutně nejlepší hořčice vozí moje švagrová z Ukrajiny, ty teda mají grády. Mají spousty druhů (dijonskou teda jsme zatím neměli) a srandovní balení – pytlík s plastovým uzávěrem. Ale hned jsou pryč a pro další se mi přes Polsko nechce jezdit ;)
PS: říkáte hořčice nebo hořtice? (my dvojku)
PS2: nevyrábíte si někdo hořčici doma?

Díky všem za odpovědi, takovou aktivitu jsem věru nečekal! Zdá se, že budu muset vyzkoušet na vlastní kůži (ne tak, jak píše @pivli, jinak). Schválně… třeba dojde i na ten chleba s hořčticí… i když pochybuji :-).

ten hepčík lavor mě taky dostal :) musím to při nejbližší chorobě prubnout :)))

jinak to píšeš dobře – nejlíp je stejně všechno chutnat na vlastní kůži,na názvy, etikety, ceny nehledě :) samo se to vyvrbí!!

Však počkejte, až nastanou podzimní plískanice, to se bude hořčice hodit. taky je dobrá, pokud chcete vyvolat dávení…když už jsem u těch starých babských rad…
pak se nedivte, že to nakupuju ve velkém:
http://pivli.webovastranka.cz/…%99tice_.jpg

8. : doma jsem hořčici ještě vyrobit nezkusila. máš nějaký tip? :-)))
A už jsi zkoušela vyrobit ten double cream?:-))))

pivli,jen tak mezi řečí,kde se taková věc dá sehnat?

Tuhle věc si vozím z Anglie, ale pokud vím, dá se sehnat třeba v Culinarii ve Skořepce, případně Robertson. Ovšem je to u nich nekřesťansky drahé. Anglickou hořčici ve skleničce jsem viděla v Tescu.

ty jogo, to sou piksle!!! :o)

Nojo, mají i větší, asi 2 –3 kg i víc – v muzeu Colman´s Mustard v Norwichi – tam jsem tu půlkilovku koupila, ale kdo by to tahal, žejo?

Dižon preferuju, je pěkně vostrá, ale pak je také vynikající ta hořčice z „celých“ zrnek. Po pravdě, mám v lednici dižon, celozrnnou, krémžskou, plnotučnou a křen :D

Dijonskou hořčici kupuju Borniche, nejsem až takový znalec, abych ocenila dražší. Ale jinak miluju tu francouzskou s medem /Maille, mají ji v každém hypermarketu/.

mohu-li se přidat do diskuse, coby odchovanec socialismu jsme se k francouzské, popř. dijonské hořčici dostali jen v Tuzexu, a to se kupovala většinou kvůli skleničkám. já osobně jsem jí nikdy na chuť nepřišel, na mé gusto je moc kyselá. ale i naše obyčejná plnotučná se chutí liší podle výrobce a u krémžské to pletí dvojnásob, takže za sebe plnotučná.

Abych tu nepropagovala jen Colmanovu anglickou práškovou hořčici, moc mi chutná francouzská s bylinkami. Firma Monoprix Gourmet – Moutarde aux fines herbes. Je znamenitá a má říz!

19: (hořčice) se kupovala většinou kvůli skleničkám

He, he, to mě pronásleduje dodnes! Onehdy jsem projel x liber benzinu, jen v naději si pořídit duplikát jedné skleničky od německé hořčice, kterou jsem si, nadevšecko, oblíbil. Tak dobře se mi z ní pilo!
Milou hořčici už v krámu neměli a nemohli říci, zdali ji mít budou.
A tu nejlepší skleničku jsem mezitím rozbil. :-((((( [vzlyk, vzlyk]

Pro mě jsou natolik rozdílný, že každou používám úplně jinak – českou plnotučnou k párku, klobáse a francouzskou dijonskou (ostrou) do dressingu na salát.

Doma musí být dižón, jinou můj manža nejí. Mám různé druhy. Plnotučnou nekupuju. Ale neumim žít bez naší kremžské, tu si vozim i do Francie. Večer jsem si opekla v krbu skvělé špekáčky, to prostě s jinou hořčicí nejde ;-)

No jasně, kremžská nebo naše plnotučná také nemají chybu.
Jak píše Martina, každá hořčice má své místo.:-)
1R: tak, tak, dříve to byly skleničky od hořčice Mora, byly vysoké a dobře se z nich pilo.
Máme doma v oblibě malé „půlitříčky“ respektive čtvrtlitránky. Jsou s ouškem a mají pivní look.:-)))