Itálie v centru Prahy
Mám pro Vás tip na podle mne zatím docela neznámou malou italskou restauraci. Pracuju v centru Prahy a tam je opravdu problém najíst se normálně – levně, dobře a bez zdravotních rizik (což je pro našince s lehce nabouranou slinivkou, která spolehlivě reaguje třeba na přepálený tuk, životně důležité).
V pasáži Metro (to je ta pasáž hned naproti slovutné restauraci Louvre) otevřeli mrňavounký italský podnik Pulcino, nemají a asi ani moc nechtějí mít žádnou reklamu – ale tou je pro mne už fakt, že sem chodí jíst hlavně Italové. Vaří se tam totiž dobře a z čerstvých surovin, což samozřejmě poznáte už podle polévky…
Je to jen pár stolů, ty pro kuřáky přímo v prosvětlené pasáži, což je sám o sobě moc příjemný prostor. Výhled na stolky opodál, patřící ke KFC, vás jen ujistí, že jste na správné straně gastronomické barikády.
Pulcino nabízí vedle slušné nabídky klasické italské kuchyně (s důrazem na pizzu) polední menu kolem 70 korun, v němž si můžete vybrat ze dvou jídel – což je vždycky vedle nějaké pizzy třeba vydatný salát, pasta nebo maso (šéfkuchař, pan Bruno, si nejčastěji rozumí s telecím). Ta restauracička není na internetu, takže se ani nikdy předem nedozvíte, co bude v menu, ale já jsem si sem už zvykla chodit naslepo. Je to prostě otázka důvěry, a tu já už mám. Většinou se mi to vyplatí, i když domácké pojetí v sobě obsahuje i jistou vrtošivost ve výsledku – která mne ale vlastně baví. Mně se taky občas něco úplně nepovede nebo udělám jedno jídlo zase trochu jinak, podle toho, jakou mám náladu nebo jaké mám po ruce suroviny. Radost z jídla umocňuje příjemně domácké a osobní (ale ne vlezlé) chování personálu…
Když nemám čas nebo chuť na oběd, jdu jenom tak kolem a dám si zmrzlinu (kopeček Cream and Dream je mrňavý, ale za bezkonkurenční cenu 25,–).Jasně, že se špičkovými pražskými italskými restauracemi by nemělo cenu Pulcino srovnávat. Tam ale nejspíš nechodíte denně, což sem klidně můžete. Získáte tu totiž „italský“ pocit, že drobné požitky mohou být úplně normální součástí života a že se o ně nemusíte rvát, soutěžit a draze za ně platit.
Pokud tu restauraci ještě neznáte, zkuste to – jsem zvědavá, co řeknete. V ňímě by něco takového bylo skoro normální a nikdo by kolem toho nedělal povyk… V českých poměrech je to malý, ale ve všednodenním binci nesmírně potřebný zázrak.








