Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Určitě jste si toho už museli všimnout. Týká se to estragonu (Artemisia dracunculus, pelyněk estragon) vypěstovaného ze semínek i sazenic estragonu, které se běžně prodávají na trzích nebo v zahradnictvích.
Ten estragon sice vypadá úplně jako estragon, ale vůbec nevoní a nechutná jako ten kupovaný k přímé spotřebě (pěstovaný např. v Izraeli).
Čím to je?
Úplne zjednodušeně tím, že na světě existuje nespočet různých druhů estragonu, které se liší složením esenciálních olejů.
Klasický francouzský estragon vyhledáváme pro jeho typickou vůni a chuť po anýzu (fenyklu). Toto aroma je navázáno na specifické složení esenciálních olejů, ve kterých převládá estragol (až 80 %).
Jinými slovy – estragon kupujeme kvůli estragolu. Právě on této bylince propůjčuje tu úžasnou vůni i pikantnost, kterou cítíme po rozžvýkání čerstvé bylinky (ve skutečnosti cítíme, jak nám estragol znecitlivuje jazyk).
Jednotlivé estragony se pak podle původu a podmínek pěstování v obsahu estragolu dramaticky liší. A i když třeba nesou stejný botanický název, tak kulinárně je jejich hodnota naprosto odlišná.
Francouzský komerčně pěstovaný estragon bývá často sterilní a dá se množit pouze vegetativně (tj. ne ze semínek, ale odebíráním částí rostliny). Ostatní estragony se pěstují snadněji a dají se koupit i jako semena, jejich obsah estragolu je ale žalostně nízký (pod 10 %) a v kuchyni se jako estragon používat nedají.
Pokud se tedy chcete dostat k pravému francouzskému estragonu s vysokým obsahem estragolu, jediná cesta vede přes zkušeného zahradníka, který si tento estragon obstaral a umí jej vegetativně množit. Anebo donekonečna kupovat estragon importovaný.
V našich končinách jsem zatím na dobrý estragon jako sazenici nenarazil. Budeme asi muset počkat na osvícené zahradníky, kteří pravý estagon vyhledají a naučí se jej pěstovat.
Estragon podrobně:
Artemisia dracunculus L. (Tarragon): A Critical Review of Its Traditional Use, Chemical Composition, Pharmacology, and Safety
Propagating and Growing French Tarragon
20. duben 2015 09:04:16
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Už jsou v provozu sedmým rokem a pořád si drží svoje kouzlo. Smekám!
Jestli chcete v Praze na jednoduchou italskou (v tom nejlepším smyslu slova), tak Da Clara pořád nemá konkurenci. Skvělý poměr cena/výkon.
Na snídani jsem to ale nestihl... ,)
15. únor 2015 12:02:47
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Poprvé s novým mlýnkem EK-43, který se Brewbaru podařilo získat skrze úspěšný crowdfunding. Proč si ho pořídili? Mlýnek je výjimečný tím, že produkuje namletou kávu s velmi rovnoměrným rozložením velikosti částic. Ne všechny mlýnky to totiž zvládají takhle dobře a v namleté kávě pak mají směs částic různých velikostí (500 vs 50 µm), což ve výsledku zhořšuje chuť kávy.
To ale hodně zjednodušuju. Okolo použití EK-43 se v kávové komunitě samozřejmě vedou hodně odborné diskuze. V rukou zkušeného baristy s odborným rozhledem je ale EK-43 jednoznačně nebezpečná zbraň!
Spokojená návštěva. Zahájení trhové sezóny zima nezima. Já už si prostě sobotu bez Náplavky nedovedu představit.
Minulý zápisek o nových typech chutí jsem trochu odfláknul. Zapomněl jsem totiž zmínit ostatní vjemy v našich ústech, které do primárních chutí nespadají.
Je to samozřejmě jen čistě technické a v reálu o nich jako o chutích běžně hovoříme. Vznikají ale mimo chuťové pohárky a chuťové receptory s nimi nemají nic společného.
Vybírám tři nejznámější:
Svíravost
Zažíváme ji při napití červeného vína nebo při zakousnutí do nezralého ovoce. Povrch úst a jazyka nám jakoby zdrsní a v ústech máme pocit suchosti. Pokud je pocit svíravosti obzvlášť silný, reagujeme i doslovným sevřením úst.
Spousta lidí má ve svíravosti hokej a volně ji zaměňuje za hořkost nebo dokonce kyselost. S těmito chutěmi má společné jen to, že nás vývojově chrání před nebezpečnou nebo nejedlou potravou (např. nezralé ovoce).
Svíravost způsobují polyfenoly, které reagují s našimi slinami. Ty pak změní svou lubrikační schopnost, což obratem zjistíme jako hmatový vjem. Hodně zjednodušeně nám začnou sliny drhnout. Zcela probádaná ale svíravost není a ještě se čeká na úplné vysvětlení jejího fungování.
U vín pak v praxi rozlišujeme různé typy svíravosti. Hrubou a drsnou svíravost mají typicky vína mladá a s vysokým obsahem polyfenolů (taninů, tříslovin). Vyzrálejší vína mají naopak svíravost jemnější a vnímanou pozitivně (jako pocit plnosti nebo sametovosti).
Schopnost ocenit svíravost ve víně je naučená, což vysvětluje to, že se většinou s vínem seznamujeme přes vína bílá (která svíravost nevyvolávají). Bílá vína, která svíravost mají, jsou vína oranžová. Crazy stuff!
Pálivost
Pocit pálení v ústech vyvolávají třeba pálivé papričky. Pálivost ale nevnímáme jako chuť, ale jako tepelný (a zároveň bolestivý) vjem z volných nervových zakončení, která přenáší bolest a teplo.
Pocit chladu v ústech
Nejlíp si ho asi vybavíte přes Hašlerky nebo Antiperle. Funguje úplně stejně jako pálivost, jen jsou za něj zodpovědná nervová zakončení pro vnímání chladu. Mentol (a řada dalších sloučenin) tato zakončení z nějakého podivného důvodu aktivuje a my pak jeho přítomnost vnímáme jako skutečný pocit chladu.
V puse se toho samozřejmě děje ještě víc. S nepochopením svíravosti a pálivosti jsem se ale zatím setkal nejčastěji.
13. únor 2015 16:02:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
