Blbůstka. Nic jiného to není. Ale když máte místo na pěstování třeba jen za oknem, tak vám určitě udělá radost.
Microgreens jsou drobné zeleninové lístečky, které se sklízejí krátce po vyklíčení rostlin. Přesněji ve fázi, kdy mají pouze dva děložní lístky, nebo jen o fous později, kdy se začnou objevovat první pravé lístky.
Používají se na ozdobu i pro výraznou chuť. Jsou totiž většinou krásně barevné a aromatické. I proto na ně nejčastěji narazíte ve fine dining restauracích, kde občas dokreslují sofistikovaná jídla (ale ne vždy zcela vydařeně). Doma se s tím ale nemusíte složitě trápit a můžete si je pěstovat jen tak pro potěchu a pro radost.
To, co vidíte tady u mě, tak jsou asi desetidenní lístky z červené řepy. Jsou křehoučké, zespod fialové, shora zelené a mají krásně krvavě rudý stonek (ehm, stoneček).
Osivo pro microgreens se od běžného osiva nijak zásadně neliší. Klíčový je jen výběr správných odrůd, jejichž lístky jsou nejbarevnější a nejvoňavější (mrkněte na výběr, koupeno tady).
Na pěstování stačí ten nejlevnější plastový pařník, co se prodává (cca 50 Kč), malinko hlíny a osivo. Rostlinky v pohodě vyrostou v okně nebo na parapetu. A na jižní straně klidně i v zimě.
Holátka a robátka jsou to! :)
22. duben 2015 18:04:14
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Paradox dánských chlebů. Uvnitř mívají krásně vlhkou a kyprou střídu, která je nabušená chutí. Bývají tak akorát kyselé, pekně vybarvené (přirozeným pigmentem z mouky) a k tomu i úžasné voňavé (z části i z vykřupané kůrky). Potud paráda a takové chleby u nás zatím nikde neuvidíte.
Dost často to ale bývají placáky a ve střídě mají defekty. Dánové si zkrátka s tvarováním moc hlavu nedělají a stejně tak moc nehrotí ani optimální délku kynutí.
Chleba na obrázku je z pekárny Mirabelle, která patří mezi podniky šéfkuchaře Puglisiho. Je to cca 1,5 kg velký pecen a stál 40 DKK. Hodně placatý a s moučnou sraženinou ve střídě (vzniká při tvarování, když se vnější silně pomoučená část dostane dovnitř). Druhý pecen, co jsme kupovali, měl zase ve střídě tužší zdrclé proužky, takže taky ne úplně ideál.
Jedli jsme v Manfreds i v Relae, pro které Mirabelle také dodává. Na stole jsme ale vždycky měli chléb o dost zdařilejší. Takže tady spíš problém s konzistencí v pekárně.
Abych ale jen nebrblal. Mimo těch prohřešků je to fakt pěkný příklad severského stylu pečení (viz výše). A strašně rád bych si pro takový typ chleba chtěl zajít i někde u nás.
10. květen 2015 20:05:12
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Takovou odrůdu v supermarketu nekoupíte. Bílá a podlouhlá ředkvička připomínající rampouchy. Chová se jinak úplně stejně jako ředkvičky červené – je křehká, křupe a pěkně pálí.
Malý příspěvek k jarní druhové pestrosti uloven v Holešovické tržnici u stánku se zeleninou z Mělníka (příště si poznačím i číslo stánku, ať víte přesně).
10. květen 2015 18:05:44
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nespokojená návštěva. Místo i obsluha moc příjemná. Ale to kafe je prostě občas úplně mimo a já si to vybral zrovna zrovínka dnes. Přešlehané mléko s velkými bublinami, vysoká teplota a fádní chuť kávy.
Centrum Prahy bez Emy (která je v neděli zavřená) je stran výběrové kávy ještě pořád dost děravé.
10. květen 2015 15:05:51 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jeden příběh z kategorie impulzivních nákupů v cizině. Příborové nože Laguiole s typickou vysedávající muškou na střence. Vysoce nepraktické, nepotřebné a příliš kýčovité. Nějak jsem ve slabé chvilce neodolal.
Jo a prý stále ještě Made in France. Ale moc tomu už nevěřím.
9. květen 2015 18:05:19
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku