Paradox dánských chlebů. Uvnitř mívají krásně vlhkou a kyprou střídu, která je nabušená chutí. Bývají tak akorát kyselé, pekně vybarvené (přirozeným pigmentem z mouky) a k tomu i úžasné voňavé (z části i z vykřupané kůrky). Potud paráda a takové chleby u nás zatím nikde neuvidíte.
Dost často to ale bývají placáky a ve střídě mají defekty. Dánové si zkrátka s tvarováním moc hlavu nedělají a stejně tak moc nehrotí ani optimální délku kynutí.
Chleba na obrázku je z pekárny Mirabelle, která patří mezi podniky šéfkuchaře Puglisiho. Je to cca 1,5 kg velký pecen a stál 40 DKK. Hodně placatý a s moučnou sraženinou ve střídě (vzniká při tvarování, když se vnější silně pomoučená část dostane dovnitř). Druhý pecen, co jsme kupovali, měl zase ve střídě tužší zdrclé proužky, takže taky ne úplně ideál.
Jedli jsme v Manfreds i v Relae, pro které Mirabelle také dodává. Na stole jsme ale vždycky měli chléb o dost zdařilejší. Takže tady spíš problém s konzistencí v pekárně.
Abych ale jen nebrblal. Mimo těch prohřešků je to fakt pěkný příklad severského stylu pečení (viz výše). A strašně rád bych si pro takový typ chleba chtěl zajít i někde u nás.
10. květen 2015 20:05:12
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nespokojená návštěva.
23. leden 2011 20:01:35 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Věřili byste tomu, že o zdařilém průběhu servisu v restauraci často rozhoduje pouhý okamžik, ve kterém si vás obsluha "proskenuje" při vstupu do podniku?
21. leden 2011 14:01:46 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Zima, mlsná a nechuť jezdit přes půl města do Polévkárny. Přetočte o dvě másla a tři kila mouky dopředu a obrazovka se rozjasní. Svítí to oranžově a voní to!
20. leden 2011 17:01:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku