Paradox dánských chlebů. Uvnitř mívají krásně vlhkou a kyprou střídu, která je nabušená chutí. Bývají tak akorát kyselé, pekně vybarvené (přirozeným pigmentem z mouky) a k tomu i úžasné voňavé (z části i z vykřupané kůrky). Potud paráda a takové chleby u nás zatím nikde neuvidíte.
Dost často to ale bývají placáky a ve střídě mají defekty. Dánové si zkrátka s tvarováním moc hlavu nedělají a stejně tak moc nehrotí ani optimální délku kynutí.
Chleba na obrázku je z pekárny Mirabelle, která patří mezi podniky šéfkuchaře Puglisiho. Je to cca 1,5 kg velký pecen a stál 40 DKK. Hodně placatý a s moučnou sraženinou ve střídě (vzniká při tvarování, když se vnější silně pomoučená část dostane dovnitř). Druhý pecen, co jsme kupovali, měl zase ve střídě tužší zdrclé proužky, takže taky ne úplně ideál.
Jedli jsme v Manfreds i v Relae, pro které Mirabelle také dodává. Na stole jsme ale vždycky měli chléb o dost zdařilejší. Takže tady spíš problém s konzistencí v pekárně.
Abych ale jen nebrblal. Mimo těch prohřešků je to fakt pěkný příklad severského stylu pečení (viz výše). A strašně rád bych si pro takový typ chleba chtěl zajít i někde u nás.
10. květen 2015 20:05:12
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Vím, že o rajčatech píši ukrutně mimo sezónu, ale nemohu si pomoci. Nákup z neděle mi opět připomněl záhadná heirloom čili nehybridní rajčata, po kterých slídím už delší dobu...
22. říjen 2007 21:10:05 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Baťůžek strýčka Deutera vydržel. Pomodori cuore bue (strašidelná rajčátka z VII.) i melanzane viola (fialkové lilkoule) mi jistě odpustí, že jsem je z...
21. říjen 2007 20:10:07 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Vypadám tady (letištní hala Malpensa) sice jako alkoholik, ale nedalo mi to. ňekněte sami, čím jiným zabít čas při čekání na zpožděné letadýlko, než...
21. říjen 2007 16:10:12 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Čili poslední snídaně - ranní kafíčko s loupákem na rozloučenou a velmi chaotický nákup v blízkém supermarketku.
21. říjen 2007 11:10:45 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Rozlučkový večer jsem věnoval opětovnému průzkumu fenoménu aperitivo, za kterým jsme se vydali do čtvrti Navigli.
21. říjen 2007 00:10:48 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku