Vzpomínáte na můj zápisek Chléb, který v Česku nekoupíte? Ani ve snu by mě nenapadlo, že neuběhnou ani dva měsíce a podobný chléb se zjeví právě v Praze.
Kyprá a neuvěřitelně krémová střída. Plno velkých lesklých bublin. Vůně obilí a nažloutlá barva. Krásná křupavá kůrka.
Jo, tak to je přesně ono a zrovna na tenhle typ chleba jsem dnes narazil v malé pekárně Praktika, která nedávno otevřela na konci rozkopané Bělehradské (č.p. 66/990).
Znáte mě, takže už asi víte, že když se pro něco nadchnu, tak se jen těžko bráním. Na něco takového totiž v našich končinách čekám už řadu let. A teď to vypadá, že se to opravdu povedlo.
Mladý pekař z Praktiky má za sebou cestování a pečení ve světě (zmínil např. Davida Bauera z Farm & Sparrow Bakery). Peče z mouky mleté na kameni. Chleby jsou s pomalým kynutím, kypřené kvasem a s vysokou hydratací.
Na fotkách mám dva kusy z víkendové nabídky (á 65 Kč za 750 g, chleby přes týden jsou za 55 Kč) – oba pšeničné, jeden čistě pšeničný s rozmarýnem, druhý s 15% příměsí ovsa (o podobných chlebech je např. celá kuchařka Tartine Book No. 3).
Pokud takový styl chleba neznáte z domácích experimentů nebo z cestování po světě, tak myslím budete hodně koukat.
Takhle krémovou střídu tu zatím nikdo nedělá a musím varovat předem – je to styl chleba, na který se dá rychle získat závislost (všechny ostatní chleby vám potom začnou připadat jako vysušené a mrtvé).
Bude zajímavé sledovat, jestli se takový chléb v zemi Šumavy uchytí. Přeci jen jsme zvyklí na něco úplně jiného - víc vypečenou střídu s rovnoměrnými bublinkami. Chléb z Praktiky je i minimálně solený.
Mně samotnému ale něco takového opravdu chybělo. A doufám, že vznik takového podniku pomůže nastartovat zájem o tenhle směr v pečení. Spolu s Maškrtnicí v Koblize je to další díl do skládačky, která snad jednou vyústí v celou novou generaci pekařů a pekáren.
To jsem se ale jen zakecal. Vy to hlavně koukejte ochutnat a dejte vědět, co si o chlebu z Praktiky myslíte. Jako každý jiný podnik to samozřejmě bude mít nějaké ty provozní mouchy i chyby. To už ale patří k realitě. V širším obrazu jsem velký optimista.
P.S.: A říkám to furt. Mladá krev rulez!
24. květen 2015 18:05:55
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva, jako vždy. Silný humří bisque (240 Kč). Kachní prso a k tomu ty nejlepší podzimní kroupy s houbami (335 Kč). A nový čokoládový dezert s mandlemi v různých polohách (160 Kč). TGIF jak má být! :)
6. listopad 2015 00:11:00 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Další příklad skvělé kampaně proti plýtvání jídlem od Hugha Fearnley-Whittingstalla. Televizní pořad, popularizační web, petice, sociální sítě. Prostě komplet balík! :)
4. listopad 2015 13:11:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Co, proč, jak, s čím. Aneb jedna velká nalejvárna, po které si poradíte s jakýmkoliv dýňovým objektem.
Vybral jsem pro vás úplné základy i vychytávky pro pokročilé. Dýně je nesmírně univerzální surovina, takže při práci s ní prakticky nejsou žádné limity.
Projeďte si i všechny dýňové inspirace. Za poslední dva týdny se tam nasbírala neuvěřitelně zajímavá směsice nápadů (ty nejzajímavější najdete u Mydlinky). Opravdu mi děláte velkou radost, jak Prkýnko zaplňujete! :)
3. listopad 2015 18:11:29
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Mark Bittman v září oznámil, že končí s psaním a jde do start-upu. Nikdo přesně nevěděl kam, až do teď.
Jeho novým zaměstnavatelem je firma Purple Carrot, která se zabývá rozvozem předpřipravených veganských jídel. Nejedná se o klasický rozvoz hotového jídla, ale o službu po vzoru Blue Apron, kdy dostanete připravené a přesně odměřené suroviny, které si musíte sami uvařit.
U nás už pár neúspěšných pokusů o něco podobného také proběhlo (ovšem ne veganských), ale zatím se to na trhu vůbec nechytilo.
V USA ale podobné typy služeb rychle rostou a získávají si na oblibě. A Purple Carrot chce využít právě Marka Bittmana, aby jim pomohl prosadit se s čistě veganskými jídly (tady jsou jídla z aktuálního menu).
Na další detaily se mrkněte do rozhovoru.
2. listopad 2015 17:11:30
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Je to samozřejmě šílená dřina a zároveň děsný kumšt, ale doma v teple se to děsně dobře čte. A varuju vás – dostanete pak chuť na texas brisket, což je v našich končinách pořád ještě dost problém (jediný možný fix má Jeff na Vinohradech).
30. říjen 2015 19:10:15 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku