Zápisník

pana Cuketky

Domácí lehce nakyslé máslo s krátkou zastávkou u másla panenského

Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.

Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.

V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.

Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.

Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).

A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).

Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).

Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.

Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.

9. červen 2015 15:06:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

To blbé slovo od b

Srovnejte, prosím, následující dva texty z poslední doby — Ničí nás český žrádlo vs rozhovor s Hanou Michopulu. Nešťastný hon Reflexu na blafy je podle mě ideálním příkladem toho, jak by snahy médií na poli kvality jídla neměly vypadat. Z jejich "lovu na gaunery" skoro až mrazí. Hana Michopulu naopak vystihuje složitý problém velmi přesně a s nutným odstupem (bez zbytečné demagogie).

20. leden 2012 16:01:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

7. schod — Echtovní Schlenkerla

Jak najít dokonalý nápoj? Všichni víme, že jedině dlouhodobým zkoušením. Nejinak tomu bude i tady na 7. schodu.

17. leden 2012 20:01:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Vařená kapusta

Po Carrottu si pojďme přidat trochu zelené. Hlávková kapusta je teď v zimě stále krásná. Spolu s ní vám ukážu i jednu základní fintu, jak vybičovat zelenou zeleninu k maximální barvě a chuti.

15. leden 2012 19:01:48 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

La Casa de la Havana vieja

Spokojená návštěva.

8. leden 2012 16:01:41 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Carrotto!

V roce 2012 jsem procitl s úpornou chutí na mrkev. Můj karotenem zastřený pohled musel vzbuzovat obavy o mé zdraví. Přihazoval jsem do hrnců další a další mrkev, všechno bylo oranžové a ulepeně sladké. Vzniklo nejmrkvovější jídlo na světě — carrotto!

3. leden 2012 12:01:54 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další