Zápisník

Brambory na Marsu? Hodně ztuha

Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).

Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.

Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.

Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).

Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.

Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).

Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.

A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).

Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.

Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.

Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.

Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).

Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.

Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).

Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.

Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.

Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.

Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

David Chang otevřel Fuku

Nový podnik je prvním krokem Davida Changa směrem k vlastnímu fast food řetězci.

Fuku servíruje sendvič se smaženým kuřecím za 8 dolarů (jediné další položky na menu jsou hranolky a sezónní salát).

Maso je z kuřecích stehen. S habanero marinádou, podmáslím a tajným mixem koření. Po usmažení se kuře podává v napařené bramborové žemli potřené máslem s trochou fermentované cizrnové pasty.

Chang hodně zamakal na tom, aby dokázal konkurovat cenou i běžným fastfoodům (viz tabulka zde). Jeho sendvič je sice o něco dražší, kuřata jsou ale jen z malých farem (s volným výběhem), takže se dokázal vyhnout sporným velkochovům.

Vše jen na stojáka, velmi jednoduše. Další jídla jsou prý ve vývoji.

Hodně zajímavý, co říkáte? Pokud pojedete do New Yorku, tak určitě vyzkoušejte.

Já to říkám furt, že nejlepší řízky jsou právě z kuřecích stehen. A na český řízek v chlebu ještě taky jednou dojde. Mark my words! :))

Právě sklízím mangold

Takhle mladý ho zelináři ani nemají. Většinou ho nechají dorůst alespoň na dvojnásobnou velikost s velkými vyvinutými žebry.

Pěstovaný v nádobě je to jen malý prdek, ale potěší, to zas jo... :)

Obrana intezivního zemědělství

Super článek k zamyšlení. Pokud chceme uživit 7 miliard lidí a použili bychom k tomu zemědělskou produkci postavenou na malých farmách a praktikách ekologického zemědělství.

O kolik víc půdy bychom museli zabrat pro zemědělství? Kolik procent populace by muselo začít pracovat v sektoru zemědělské výroby? Jak by se změnila cena a dostupnost potravin? Jak by se změnila spotřeba vody pro zemědělskou výrobu? Jak by se změnila celková biodiverzita?

Pro někoho možná až příliš radikální obhajoba moderního intenzivního zemědělství, ale já tenhle pohled beru jako osvěžující. Pokud téma sledujete, určitě stojí za přečtení. Je to navíc super protiváha k aktivistickým článkům od Pollana a Bittmana.

Ted Nordhaus, autor článku, je navíc jedním z tvůrců Ekomodernistického manifestu. To jen abyste věděli, odkud vítr fouká.