Zápisník

Brambory na Marsu? Hodně ztuha

Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).

Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.

Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.

Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).

Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.

Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).

Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.

A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).

Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.

Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.

Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.

Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).

Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.

Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).

Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.

Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.

Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.

Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

Nový videorecept - musaka

Video předělávka jednoho z mých starých receptů na musaku. Zn. blbě, ale po svém! :)

Bowls by Cuketka

Prázdniny pomalu končí, nový speciál pana Cuketky začíná. Barvy, chutě a vůně – 21 receptů do misky!

Když autentická kuchyně zabíjí

Docela hrůzostrašné téma o tom jak tradiční thajský rybí pokrm zabije 20 tisíc lidí ročně.

Pokud máte někdy tendenci mít romantické představy o jídle a kuchyni našich předků, tak tohle je dobré pro kontext. Někdy se totiž zdá, že lidé v minulosti jedli lépe – lokálně, sezónně a v harmonii s přírodou. Byli zdraví, neobézní, bez infarktů a rakoviny.

Z obrazu ale vypadávají tehdejší každodenní útrapy, podvýživa, nedostupnost nezávadných potravin, otravy i velmi krátká doba dožití (na civilizační choroby tak nezbyl čas nebo nebyly zdiagnostikovány).

Na frak dostává i oblíbená představa o tom, jak je potřeba jíst potraviny, které se v regionu tradičně jí, protože je na ně tělo zvyklé.

Přitom to může být klidně i úplně naopak – jídlo, které se v regionu tradičně jí, může být zdrojem zdravotního rizika.

Kromě thajského koi pla máme z poslední doby ještě jeden příklad z Indie, kde se vyskytovaly náhlé epidemie dětských úmrtí na akutní encefalitidu (více o případu).

Dlouhá léta se nevědělo proč a teprve systematická práce epidemiologů v regionu tomu přišla na kloub. Děti zabíjel toxin, který se přirozeně vyskytuje v plodech liči. A pokud děti dostaly plody liči na lačno, riziko otravy se ještě zvýšilo.

Tohle samozřejmě není nic proti uctívání autentických kuchní jako takových. Je třeba si ale vždy uvědomit, že tak činíte z bezpečného obláčku moderního food systému, který vám dnes a denně zajišťuje dostatek nezávadných a dostupných potravin.

Nový videorecept – Clafoutis

Léto budiž pochváleno a sním i ten nejjednodušší recept na třešňový clafoutis.