Zápisník

Brambory na Marsu? Hodně ztuha

Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).

Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.

Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.

Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).

Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.

Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).

Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.

A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).

Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.

Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.

Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.

Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).

Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.

Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).

Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.

Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.

Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.

Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

Kateřina Kynclová, Léto
Nevím proč, ale musel jsem ho mít :)

Co mě letos v jídle bavilo nejvíc? Best of 2014!
Proklikal jsme si teď všechny články na Scuk Blogu o nově otevřených podnicích, projel jsem celé téma Scuk Očko i všechny návštěvy za rok 2014. A jestli mi teď někdo bude chtít tvrdit, že se v Česku nic dobrého neděje, asi mu nalískám.

Tady je seznam nových podniků, které mi v roce 2014 udělaly největší radost (bez pořadí):

Industra Coffee
Je to vážně tak. Největší kávová pecka se letos otevřela v Brně! Každý tam teď chce žít Brno. Mezi povedená místa mimo Prahu ale patří i CO KAFE espresso bar v Ostravě a Café Na kole v Hradci Králové. Praha samozřejmě nezahálela a mám pocit, že letos došlo snad na každou čtvrť. Namátkou – Kafe Karlín, Kafemat, Coffee Room, La Bohéme Café. Kávový boom jede a válcuje!

Tea Mountain
Totálně mě poblbli do čaje. Za letošek je to asi nejkrásnější interiér a taky místo, kde pracují s hosty jako nikde jinde.

Beergeek Bar
Třicet píp a sympatiční pivní geekové před i za barem. Baví mě prostředí (tím, že není hospodské) a skvělá pivní dramaturgie. Pokaždé se těším, co nového ochutnám.

Sisters
Podle návštěv na Scuku jeden z nejlépe přijatých a raketově nastartovaných podniků. Hana Michopulu nám totiž konečně umožnila realizovat českou vášeň pro chlebíček civilizovaně a bez ztráty sebeúcty. Teda alespoň tak si to pokaždé namlouvám. :))

Naše Maso
OK, nejsem zrovna fanda konvenčního masa, ale to co se v Naše Maso povedlo, je fakt obdivuhodné. Lidé v Ambiente i František Kšána ukázali, že i česká tradice v uzenářství a řeznictví může být fest přitažlivá. Tady ať se, prosím, inspiruje víc českých řezníků.

Maso a kobliha
Jak se tam jednou zamotáte, tak už se nikdy nevymotáte! Počítejte s tím, že v nové hospodě Paula Daye se naučíte spoustu super zlozvyků, kterých už se nezbavíte. Takže bacha na to – cider v pivu, skotská vejce a ty nejhříšnější koblihy v Praze. Řeznický pult a dobroty z nové výrobny to ještě vylepšují.

Story a Atelier Red & Wine
Pohodové a zároveň dobré rodinné restaurace se skvělým poměrem cena/výkon. Proč jich je, safra, v Česku tak málo?

Ajala
Protože výběrové čokolády od bobů až po tabulku není nikdy dost. Malých producentů v jídle se u nás objevuje čím dál víc. Málokdo to ale udělá takhle dobře.

Street Food Festival
Tři neřízené výbuchy kulinární energie v Holešovicích, ve Stromovce a v Brně. Bez nich by letošek v jídle nebyl kompletní. Nejlepší akce roku plná mladých talentů!

Sakumprásk tu mám asi deset patnáct zajímavých zářezů. Málo nebo moc? Podle mě tak akorát. Samozřejmě by toho vždycky mohlo být více, ale aspoň něco zbyde na příští rok.

Mast Brothers - Cacao Nib Chocolate
73% kakaa, doslazeno třtinovým cukrem. Ukázkové cvičení na téma senzorické adaptace. Vždycky ve chvíli, kdy už jste uchlácholení chutí rozplývající se čokošky, přijde čerstvý impulz kakaového úlomku, který vše oživí. (Za dárek děkuju Taste of Prague! :)

Paul Bocuse, 88 let