Iniciativa Zachraň jídlo spustila minulý týden novou kampaň s názvem Jsem připraven.
Akce by měla zmapovat zájem zákazníků o nákup nedokonalé zeleniny, kterou obchodníci odmítají prodáváat na základě jakostních kritérií. Ta v sobě zahrnují řadu významných kvalitativních parametrů (např. stupeň zralosti, poškození, zdravotní nezávadnost), vedle toho ale často i výhradně estetická kritéria, která až tak velký význam nemají.
Vede to pak k tomu, že se část zeleniny a ovoce z obchodního řetězce zbytečně vyřadí. Všechny zdroje, které se použily na jejich vypěstování pak přijdou z velké části vniveč.
Co s tím?
Zmírnění estetických kritérií a umožnění prodeje v běžné obchodní síti je jen jedno z možných řešení. Závisí na zájmu zákazníků a také na schopnosti obchodníka takovou zeleninu prodat.
Pokud je totiž cena takové zeleniny příliš nízká, může se stát, že nepodaří pokrýt všechny náklady na uvedení potraviny do obchodní sítě. A ty nejsou zrovna malé (sklizeň, třídění, balení, skladování, doprava).
Kampaň Jsem připravem chce osondovat přávě tento přístup a změřit jak je zájem zákazníků velký. K dnešnímu dni projevilo zájem asi 6000 lidí.
Druhý přístup k využití nedokonalé zeleniny nezávisí na koncovém článku obchodní sítě a je zaměřený na zpracovatelský průmysl.
Ošklivá zelenina a ovoce se totiž dá často snadno zpracovat na produkt, kde je tvar nebo estetika vedlejší. Jsou to třeba ovocné šťávy, různé zeleninové zavařeniny, pesta a omáčky.
Pokud existuje zpracovatel, který je schopný takové výpěstky od zemědělce koupit a zpracovat, tak je vyhráno. Ošklivé výpěstky do obchodní sítě ani nenastoupí a před zákazníka se dostanou až ve finální podobě potravinářského výrobku (nejsou tedy závislé na jeho ochotě kupovat ošklivější produkty).
Není to ale zas až tak jednoduché. Množství takové zeleniny je často nepředvídatelné a může přicházet v rychlých sezónních nárazech. Hodně záleží na schopnostech a flexibilitě zpracovatelů.
Kdy je zelenina nejen ošklivá ale už i závadná?
Netypický tvar, menší velikost, pár škrábanců a lehké zavadnutí často zelenině a ovoci ubírá na kvalitě jen minimálně. V tom nejhorším případě to poznáte jen na chuti, vůni a o něco málo výhodnějším obsahu živin.
Jsou ale i případy, kdy je vzhled spojený se zdravotním rizikem. A v takových případech je to už pro zeleninu a ovoce konečná a je potřeba ji vyhodit.
Týká se to například brambor, které jsou nazelenalé nebo naklíčené (s větším množstvím klíčků s délkou přes 3 mm). Takové brambory v sobě hromadí nebezpečné toxiny.
Na zváženou je i zavadlá nať s hnědými skvrnami u řapíkatého celeru, která vzniká při špatném skladování. Podobě jako u brambor souvisí s hromaděním nebezpečných látek, které mohou vyvolat silné alergické reakce.
Univerzální pohromou pro zeleninu, ovoce a houby jsou plísně a hniloba. Zejména u měkkých výpěstků s vysokým obsahem vody (rajčata, okurky, jahody, broskve aj.) je i drobná přítomnost plísně na povrchu konečná. Plíseň se v měkkých a vodnatých tkáních velmi snadno šíří a nese s sebou přítomnost nebezpečných toxinů. Zasažení plísní navíc nemusí být okem patrné a rozpoznatelné v chuti. I proto se zelenina a ovoce na přítomnost plísní velmi přísně testují.
Částečná záchrana je možná pouze u tvrdé zeleniny s nižším obsahem vody (např. kořenová zelenina), kde plísně tkání prorůstají pomaleji. Pokud je tam zasažena jen část, dá se s rezervou (alespoň 2 cm okolo) odkrojit.
Na cibuli se taky často objevuje černá plíseň (Aspergilus niger), kterou poznáte podle drobných černých skvrnek na slupce. Při menším zasažení a třeba jen na svrchní vrstvě takové plíseň nebezpečná není a dá se jí zbavit odstraněním svrchní vrstvy cibule.
Někde na hranici použitelnosti je naklíčená a scvrklá cibule nebo česnek. Taková zelenina zdravotně závadná být nemusí, kvalita a chuť je už ale úplně na dně.
Čtěte dále:
O plýtvání jídlem podrobně
Využití zeleniny od kořene po listy
Molds On Food: Are They Dangerous?
Bramborové noky s bílou ředkvičkou a mladým česnekem na másle :) Noky z Formaggerie, zelenina z Holešovické tržnice... Za 10 minut bylo hotovo! #prkýnko
11. květen 2015 20:05:18
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Ultrasezónní záležitost, která má na jaře jen velmi krátké okno. Mladý česnek ještě předtím, než pustí výhonek.
Od proutků jarní cibulky ho poznáte snad jen podle tvaru listů (na fotce dole je česnek vlevo). Teda kecám – podle chuti a vůně to poplést taky nejde.
Česnek ještě nemá ani náznak palice. Bílé i zelené části jsou měkké a šťavnaté. Ogrilovaný vcelku nebo nasekaný a podušený na másle je jedna báseň.
Koupeno v Holešovické tržnici u pana Pekaře (svazek á 30 Kč). Je to jeden z nejlepších pěstitelů na listovou zeleninu co znám. Pokud neznáte, nesmíte ho příště minout!
Aktualizace – přidal jsem ještě malou ukázku mladého česneku v akci. Na dolním obrázku je s bramborovými noky a s bílou ředkvičkou Rampouch na másle.
11. květen 2015 17:05:46
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Chřestové risotto! Blanšírované hlavičky a pyré v základu. Detaily opět na zápisníku :) #prkýnko
11. květen 2015 14:05:01
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
A zase moje oblíbená finta z carrotta – finální zjemnění risotta zeleninovým pyré. Ušetříte tím trochu másla i parmazánu a jídlo potom není tak brutálně na zaplácnutí.
Základ je stejný – šalotka, česnek, olol, rýže arborio a vývar. Chřest se očistí a podle potřeby oloupe. Hlavičky se jen krátce oblanšírují a dají stranou.
Zbytek blanšíruju o fous dýl, dám do mixéru s trochou másla a vrrrrr! Ochutit solí, pepřem a trochou cukru.
Vzniklé pyré pak přidám úplně nakonec a ozdobím hlavičkami, které jen trošku ohřeju v minimu másla.
Mazecoň!
11. květen 2015 14:05:46
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Paradox dánských chlebů. Uvnitř mívají krásně vlhkou a kyprou střídu, která je nabušená chutí. Bývají tak akorát kyselé, pekně vybarvené (přirozeným pigmentem z mouky) a k tomu i úžasné voňavé (z části i z vykřupané kůrky). Potud paráda a takové chleby u nás zatím nikde neuvidíte.
Dost často to ale bývají placáky a ve střídě mají defekty. Dánové si zkrátka s tvarováním moc hlavu nedělají a stejně tak moc nehrotí ani optimální délku kynutí.
Chleba na obrázku je z pekárny Mirabelle, která patří mezi podniky šéfkuchaře Puglisiho. Je to cca 1,5 kg velký pecen a stál 40 DKK. Hodně placatý a s moučnou sraženinou ve střídě (vzniká při tvarování, když se vnější silně pomoučená část dostane dovnitř). Druhý pecen, co jsme kupovali, měl zase ve střídě tužší zdrclé proužky, takže taky ne úplně ideál.
Jedli jsme v Manfreds i v Relae, pro které Mirabelle také dodává. Na stole jsme ale vždycky měli chléb o dost zdařilejší. Takže tady spíš problém s konzistencí v pekárně.
Abych ale jen nebrblal. Mimo těch prohřešků je to fakt pěkný příklad severského stylu pečení (viz výše). A strašně rád bych si pro takový typ chleba chtěl zajít i někde u nás.
10. květen 2015 20:05:12
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku