Zápisník

Co mě letos v jídle bavilo nejvíc? Best of 2014!
Proklikal jsme si teď všechny články na Scuk Blogu o nově otevřených podnicích, projel jsem celé téma Scuk Očko i všechny návštěvy za rok 2014. A jestli mi teď někdo bude chtít tvrdit, že se v Česku nic dobrého neděje, asi mu nalískám.

Tady je seznam nových podniků, které mi v roce 2014 udělaly největší radost (bez pořadí):

Industra Coffee
Je to vážně tak. Největší kávová pecka se letos otevřela v Brně! Každý tam teď chce žít Brno. Mezi povedená místa mimo Prahu ale patří i CO KAFE espresso bar v Ostravě a Café Na kole v Hradci Králové. Praha samozřejmě nezahálela a mám pocit, že letos došlo snad na každou čtvrť. Namátkou – Kafe Karlín, Kafemat, Coffee Room, La Bohéme Café. Kávový boom jede a válcuje!

Tea Mountain
Totálně mě poblbli do čaje. Za letošek je to asi nejkrásnější interiér a taky místo, kde pracují s hosty jako nikde jinde.

Beergeek Bar
Třicet píp a sympatiční pivní geekové před i za barem. Baví mě prostředí (tím, že není hospodské) a skvělá pivní dramaturgie. Pokaždé se těším, co nového ochutnám.

Sisters
Podle návštěv na Scuku jeden z nejlépe přijatých a raketově nastartovaných podniků. Hana Michopulu nám totiž konečně umožnila realizovat českou vášeň pro chlebíček civilizovaně a bez ztráty sebeúcty. Teda alespoň tak si to pokaždé namlouvám. :))

Naše Maso
OK, nejsem zrovna fanda konvenčního masa, ale to co se v Naše Maso povedlo, je fakt obdivuhodné. Lidé v Ambiente i František Kšána ukázali, že i česká tradice v uzenářství a řeznictví může být fest přitažlivá. Tady ať se, prosím, inspiruje víc českých řezníků.

Maso a kobliha
Jak se tam jednou zamotáte, tak už se nikdy nevymotáte! Počítejte s tím, že v nové hospodě Paula Daye se naučíte spoustu super zlozvyků, kterých už se nezbavíte. Takže bacha na to – cider v pivu, skotská vejce a ty nejhříšnější koblihy v Praze. Řeznický pult a dobroty z nové výrobny to ještě vylepšují.

Story a Atelier Red & Wine
Pohodové a zároveň dobré rodinné restaurace se skvělým poměrem cena/výkon. Proč jich je, safra, v Česku tak málo?

Ajala
Protože výběrové čokolády od bobů až po tabulku není nikdy dost. Malých producentů v jídle se u nás objevuje čím dál víc. Málokdo to ale udělá takhle dobře.

Street Food Festival
Tři neřízené výbuchy kulinární energie v Holešovicích, ve Stromovce a v Brně. Bez nich by letošek v jídle nebyl kompletní. Nejlepší akce roku plná mladých talentů!

Sakumprásk tu mám asi deset patnáct zajímavých zářezů. Málo nebo moc? Podle mě tak akorát. Samozřejmě by toho vždycky mohlo být více, ale aspoň něco zbyde na příští rok.

18. prosinec 2014 18:12:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Satan's Coffee Corner

Jediné použitelné kafe, na které jsem v Barceloně narazil. Tedy, ne že by tam těch kaváren neměli dost – mají! Pokud jste ale zvyklí na standard z výběrové kávy po Praze, ucítíte rapidní sešup v kvalitě.

A tím opravdu nemyslím jen odlišný temperament, který se projevuje v pražení a výběru kávy. Ale i naprosté základy současné praxe za barem. Dobře udělané mléko nebo espresso shot, který by nechutnal jak plamenometem ošlehaný popelník, je opravdu vzácností.

K Satanovi jsme se nakonec vraceli třikrát. Nelekněte se progresivního osazenstva ani moderního interiéru a dejte si v klidu jedno cortado nebo espresso (jako standard dělají double).

Mají hodně přátelskou otevírací dobu a jsou přímo v centru, takže není moc co řešit.

2. červen 2015 15:06:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Can Paixano

Přidávám první ze střípků z Barcelony. Staronový objev Can Paixano (La Xampanyeria), který je zaměřený na zcela samostatný pohostinský žánr – popíjení v hlučné tlačenici.

Nejdřív vystojíte malou frontu venku (pokud je). Pak se protlučete k baru a odlovíte číšníka. Objednáte a pak se snažíte ustát okolní tlačenici a neustále proudění davu.

Je to docela sranda a nevím k čemu o přirovnat. Sobotní Náplavka v poledne je ale proti tomu úplně mrtvolná zóna.

Dělají tu všechno možné – malé tapas i obložené chleby. Hlavní je ale dát si sklenku místního šumivého vína cava.

Can Paixano doporučuji jako bezva trenažér pro všechny ostýchavé hosty ihned po příjezdu. Pokud projdete tímhle, budete mít všechny kontaktní dovednosti hosta naprosto v malíku.

Bacha na otvíračku, je kontraintuitivní. A taky bacha na ceny. Pořád je to tu neuvěřitelně levné.

2. červen 2015 15:06:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Gambrinus chtěl nachytat pivní brblaly

Jako reklamní kampaň nevím, ale jako velký senzorický experiment provedený na pivní veřejnosti dost dobrý! Očekávání, naučené chutě, kulturní kontext, naše emoce – u toho všeho je vliv na vnímání chutí, vůní a hlavně celkového zážitku dost dobře popsaný prakticky u libovolné komodity (káva, víno, pivo, jídlo).

Jsme zkrátka nastaveni tak, že samotná chuť jídla nebo pití tvoří jen malou část zážitku, který jsme schopni vnímat.

Pokud se motáte okolo jídla (a obzvlášť pokud o něm něco veřejně píšete), měla by to být jedna z prvních věcí, kterou byste si měli v hlavě srovnat a uvědomit. Pozorní jedinci na to snad ani nepotřebují kampaň Gambrinusu, ale ty ostatní to třeba alespoň trochu trkne.

Pivníci v testu obstáli naprosto s přehledem a ještě k tomu sepsali pár zasvěcených postřehů. Mrkněte na to – není totiž Gambrinus jako Gambrinus.

Pro širší kontext přidávám reklamu (z letošního Superbowlu), kde si dělá Budweiser z pivní znalců taky srandu. A né, že by to nebylo alespoň trochu vtipné:

2. červen 2015 08:06:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Pozadí nejlepší padesátky na světě

Pár kritických hlasů a náhled do zákulisí populární ankety World’s 50 Best Restaurants v článku na New York Times. Mezi kritiky patří kupodivu i Joël Robuchon. Více o zmíněné petici Occupy 50 Best asi nejlíp přímo u zdroje.

1. červen 2015 21:06:04 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku