Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

Hledal jsem si včera něco o chování rostlin v nulové gravitaci. Nechtějte vůbec vědět, kde jsem to skončil. Jídlo a pití ve vesmíru je jedno velké WTF.

Chudáčci kosmonauti:

Jídlo do vesmíru se vaří předem, balí do pytlíků a vakuově vymražuje. Má pak asi roční trvanlivost při pokojové teplotě (na vesmírné stanici nemají ledničku). Před použitím se jen rehydratuje teplou vodou (z recyklačního zařízení, které umí proměnit vzdušnou vlhkost i moč na pitnou vodu).

Vaření ve vesmíru připomíná patlání z Mimibazaru. Všechno je z polotovarů, v pytlíkách a na vaření můžete použít jen teplou vodu. Jou!

Obyčejné smažení v oleji? Prakticky nemožné, respektive vyžaduje samostatný vědecký výzkum. Olej ani jídlo nedrží na pánvi, kuličky horkého oleje lítají všude. Hranolky ve vesmíru jsou ještě pěkně daleko.

Jídlo při letu na Mars bude obrovský problém. Alespoň část se bude muset vypěstovat a uvařit přímo na palubě.

Systém na pěstování zeleniny ve vesmíru je už v provozu. Jmenuje se Veggie a umí vypěstovat salát!

Číňani do vesmíru zavezli fialovou odrůdu brambory, která tam zmutovala. Jmenuje se Purple Orchid 3 a údajně zfialověla ještě víc.

Skotové to trumfli a poslali do vesmíru soudek s Whisky. Japonci mají zase na kontě pivo vyrobené z ječmene, který si pobyl v kosmu.

Část kosmonautů se potýká s oslabením chuti a čichu. Příčina není jednoznačně určena. Kosmonauti to řeší pálivou omáčkou a pepřem (ty působí na čidla bolesti a teploty, takže i ve vesmíru fungují).

Možná i proto se ve vesmíru vypije děsně málo alkoholu. Nedivím se!

Espresso ale funguje, Lavazza posílá na vesmírnou stanici první funkční mašinu. Je to sice kapsláč, ale nebuďme detailisti, že jo. Ve vesmíru je problém i samotné napití a potřebujete k tomu patentované udělátko.

Neregistrovaná semínka s mírným optimismem

Pokud sledujete vývoj okolo osivářských regulací, které negativně dopadají na malé semenáře (a šíření starých neregistrovaných odrůd), je tu jedna mírně optimistická zpráva.

Marek Kvapil navázal jednání s Ministerstvem zemědělství a zainteresovanými úřady, které se odteď dopadům regulace budou věnovat. Držím palce a hlavně doufám, že to třeba pomůže nastartovat jasné podmínky pro uchovávání a šíření starých odrůd do buducna.

Pokud vás to zajímá víc a sami zahradničíte, můžete se dokonce velmi snadno zapojit. Nemusíte přitom podepisovat žádnou petici. Stačí si napsat o semínka a začít semenařit!