Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Na farmě

Kvízová otázka. Kolik ovcí je potřeba na čtvrt kýblu mlíka a jednu totálně odvařenou cuketu zmáchanou v mléce a smrdící jako cap? ;)

Odrobinky moje milé

Podzim je tu a všechno ovoce puká fotony ve švech. Tak do spižírny v spižírnu šup. Ať si zima klidně přijde! ,)

Pain à l'ancienne

Bageta. Bledě žlutá a nudně oválná lemura povalující se po obchodech. S kůrkou, co nevydrží křupat ani pár minut, a se střídkou, co chutná jak nakypřená buchta. Pokud máte v hlavě tento její obraz, je na čase říct - sbohem lemuro! ;)

Odrobinky mléčně kvašené

V sedmičce s koprem, cibulí, mrkví a kořením. Dle receptu na Velehradské kvašáky. Neznám nic lepšího. Tedy pokud se vyvedou... ;)