Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Miřík

Postupně zjišťuji, že pan C. je v jídle děsně nudlovláčný, čili nechá se snadno namotati a nudlí utahati. Stačí nenadále vzniknuvší nová forma, pokoutný vtípek či kulinární zvrat a už se veze... ;)

Zzzimomřiví vítězové

S typickým zpožděním vyhlašuji vítěze soutěže, kterým se podařilo pod jejich zápisky nasbírat nejvíc komentářů! Tady je šťastná sedmičkosmička (v...

Chuťovka do morku kostí

Vzpomínáte si ještě, jak jsem tady loni básnil o morkových kostech podávaných k hovězí polévce v restauraci Kéhli v Maďarsku? Já až moc dobře. Dostal jsem na ně totiž chuť! ;)

Kávové odrobinky

Jitrem prosvětlená světnice v malebné chaloupce. Stoletá babča v černých důchodkách se pomalu šoupe ke stolu od snídaně. Seschlou dlaní odsunuje papír...