Brokolice tonnato

V Marks & Spencer opravdu prodávají krásnou výhonkovou brokolici. Je ale dost drahá a kdovíjak složitě importovaná až z Keni. Tak snad mi odpustíte jeden studijní nákup. O tom, že bych podobnou zeleninu u nás rád viděl častěji, už jsem tu jednou psal.

Růžičky téhle brokolice jsou oddělené. Košťál se hezky větví a zůstává tenký a křupavý (bez vláken či tuhé slupky). Odpadá tak dělení růžiček i čištění košťálu.

Jak jsem ji upravil?

S výrazně ohucenou zálivkou na způsob vitello tonnato. Ke košťálové zelenině je to teď asi moje nejoblíbenější kombinace. Garantuji vám, že vás to osloví, i když zrovna brokolici moc nemusíte.

Roxmixoval jsem tuňáka, majonézu, citronovou šťávu a kapary. Dochutil jsem trochou rybí omáčky (tekuté ančovičky) a pepřem. Brokolice je jednoduše blanšírovaná v osolené vodě (3 minuty max). Nic víc není potřeba.

V jiné variantě nechám stejný dresink a brokolici udělám na zádíčka. Funguje to samozřejmě stejně dobře s květákem i růžičkovou kapustou. Brokolice je ale top! A nemůžu se dočkat, až si ji v létě udělám na grilu.

1. březen 2015 15:03:54 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

1. NÁVŠTĚVA

Dvůr Hoffmeister

Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.

Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.

Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.

Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.

Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.