Dárkový průvodce pana Cuketky s partnerem blogu Kulina.cz

Partner blogu

Nevíte si rady s výběrem dárků? Zkusím vám trochu pomoct. Spolu s prosincovým partnerem blogu Kulina.cz jsem pro vás připravil velkého dárkového průvodce, ve kterém najdete přes 40 tipů na dárky do kuchyně.

Kulina.cz je e-shop zaměřený na kvalitní nádobí a kuchyňské potřeby. V jejich obrovském katalogu najdete výhradně prověřené značky jako je WMF, Zwilling, Staub nebo Mauviel (řadu z nich zastupují v ČR exkluzivně). Jako jeden z mála e-shopů s kuchyňskými věcmi u nás mají skvěle odvedenou prezentaci zboží a drtivou většinu položek drží skladem. Připočtěte zákaznický servis, telefonickou linku (800 112 212) a velký prodejní sklad na Praze 6 a máte jasnou volbu pro předvánoční nákupy bez stresu.

Celou jejich nabídku jsem teď o víkendu proklikával a vybral jsem pro vás jen ty nejzajímavější kousky, které bych si sám nejraději koupil. Pokud potřebujete vybrat dárek pro někoho, kdo rád vaří, a nejste si jistí, bude vám průvodce sloužit jako předvánoční nákupní tahák.

Ocelové pánve de Buyer

Protože mě Kulina.cz chtěla pořádně rozmazlit, poslali mi jako vzorek i jednu z ocelových pánví de Buyer, které patří v jejich sortimentu k nejprodávanějšímu zboží. Sám ocelovou pánev na doma doporučuji, ale zatím jsem ji doma měl jenom v obyč neznačkové verzi.

Model na obrázku je ocelová pánev Mineral B Element s průměrem 28 cm. Oproti mé ošlehané noname chuděrce má silnější dno a masivnější rukojeť (váha je něco přes 2 kg). De Buyer pánve na cestu k zákazníkům ošetřuje včelím voskem, který ji pomůže správně zajet hlavně na začátku. Poté s postupným používáním už získá svoje typické nepřilnavé vlastnosti sama.

Ocelová pánev je nádobím volby hlavně pro prudké opékání masa, na kterém potřebujete vytvořit jednolitou opečenou krustu. Sám ji mám hlavně na steaky a pečeně, které takhle opeču buď na začátku (s dokončením v troubě) nebo na konci úpravy (ze sous vide). V pohodě na ní ale zatáhnu i ryby nebo volské oko.

Rozměr pánve vybírejte spíš podle počtu domácích strávníků. Na začátek je ideální menší pánev, která pojme jen jeden nebo dva steaky. Zkosené stěny pánve zlepšují odvětrání páry, která uniká z povrchu masa. Minimum nezakrytých míst s olejem zase omezuje zbytečné přepalování tuku (to je případ pánve s obrovským průměrem, na které byste si pak dělali jen jeden malý steak). Pokud vás zajímá víc — mrkněte se na video z výroby v detailu produktu, nebo si prohlédněte celý sortiment ocelových pánví.

Dárkový průvodce do kuchyně

Ocelové pánve byly samozřejmě jen takový malý mls na úvod — celkem pro vás mám dalších asi 40 tipů na dárky. U každého uvádím vždy stručnou charakteristiku nebo důvod, proč jsem vybíral. Po rozkliknutí obrázku nebo odkazu na zboží doporučuji projít si i celou kategorii nebo podobné modely v jiné barvě nebo provedení.

Všechny věci jsem vybíral také s ohledem na trvanlivost a šíři jejich využití při vaření. Věcem s velmi úzkým záběrem jsem se snažil pokud možno vyhnout, několika kouskům na parádu jsem se ale stejně nevyhnul (a zrovna u dárků to tak někdy určitě může být ;).

Přeji vám šťastnou ruku při výběru a všem obdarovaným už dopředu závidím! :) Nebojte se taky průvodce nasdílet na Facebooku nebo ho rovnou poslat Ježíškovi do mailu — bude rád za pomoc!


Sada hrnců Zwilling — Při výběru hrnců a pánví mám docela jednoduché pravidlo. Nerez, žádný plast, žádné sklo, žádné šrouby. V podstatě na cokoliv v nádobí od Zwillingu to sedí, a pokud bych chtěl v kuchyni začít pořádně, vezmu bez dlouhého přemýšlení tuhle sadu. 5 ks je tak akorát, abyste obdarovaného úplně nezavalili a jednotlivé rozměry hrnců rovnoměrně pokrývají všechny běžné činnosti ve vaření.


Pánev Mauviel — Kdybych měl vybírat po jednom opravdu nádherném a nezničitelném kusu, sáhnu po téhle pánvi Mauviel se šikmými stěnami. Je vhodná pro všechny rychlé úpravy se zatahováním na povrchu, opékáním, smažením nebo pro rychlou úpravu drobných kousků, které si občas potřebujete prohodit přes okraj. Je v tomhle podobná železné pánvi de Buyer, ale s tím, že k nerezu si můžete dovolit o něco víc. A samozřejmě platí — nerez, žádný plast, žádné sklo, žádné šrouby, jen masivní nýty…

Rendlík Mauviel — Pokud už někdo dobrou pánev má, koupil bych mu tenhle macatý rendlík. Sám mám něco podobného v mědi a stejném rozměru a nemůžu se bez něj prakticky obejít (kromě něj mám ještě další dva menší rendlíky). Dělám v něm omáčky, krémy i karamel a často ho přinesu rovnou na stůl. Velký je základ, sám bych ale bral i ty menší. Vlastně, když na to tak koukám, bral bych od Mauvielu asi úplně všechno! ;))

Měděná pánev Mauviel — Jestli rádi nosíte pánve a hrnce až ke stolu, tak měděné věci od Mauvielu jsou přesně něco pro vás. O tom, jak dobře to při prezentaci funguje, se můžete jít kdykoliv podívat do Čestru, kde mají obrovskou hromadu Mauvielu za stovky tisíc. Na doma vám ale bude stačit třeba i jeden reprezentativní kousek nebo něco menšího na omáčku.

Litinový hrnec Staub — Masivní hrnec z litiny jsou v kuchyni něco jako bitevní křižníky na moři. Tenhle mám krom standardních vlastností ještě navíc napařovací vložku. Jinak v něm samozřejmě uvaříte nebo upečete cokoliv — od kohouta na víně přes nehnětenou Šumavu. U litináče se určitě nebojte větších rozměrů. Platí tady, když už, tak pořádně! :)

Kokotky Staub — Čtvrtlitrové kokotky s průměrem 10 cm jsou zcela jednoznačně milý rozmar, ale zkuste jim při přímé konfrontaci odolat, že ano. Jsou tak akorát pro individuální porce, v oválných pak můžete dělat třeba neodolatelné paštiky. Varuju vás ale předem — u jednoho kusu to většinou nekončí!

Papiňák WMF — Jak jsem se teď přesvědčil u Pastrami, papiňák má občas v kuchyni naprosto nenahraditelnou pozici. S těmi moderními už nemusíte verglovat poklicí jako s ježkem v kleci a mají i dva různé stupně natlakování podle typu potraviny. Fajn dárek i pro pokročilejší kuchaře, kteří umí rychlost papiňáku při vaření vyždímat na maximum.

Pařáček WMF — Tohle ocení hlavně fajnšmekři, kteří přišli na chuť jemnému vaření na páře. Na rozdíl od pařáčků z hliníku nebo z bambusu nevyžaduje složitou údržbu a vydrží skoro na věky.

Udírna a pařák v jednom — Z podobného ranku je i tenhle speciální udící hrnec od Zwillingu. Pokud nemáte prostory pro venkovní udírnu, zmáknete s ním uzení i v domácích podmínkách. Má dostatečný objem, rošt i dobře těsnící poklici. Snadno ho taky můžete použít pro vaření na páře.

Pasírka WMF — Mám doma podobnou, ale je v no-name gastro provedení. V době mixérů je to možná trochu retro, ale podle mě má pasírka v kuchyni stále svoje opodstatnění. Slupky nebo dřevnatější části ze zeleniny zůstanou na sítku a spolehlivě propasírujete i tužší věci, které byste jinak v mixéru nebo pod tyčákem museli zbytečně ředit.


Mlýnky Peugeot — Totální klasika. Zrovna tyhle mám doma (používám je ale jen na pepř). Neušmatlají se a dobře se čistí. Rozměr je tak akorát, aby se nemusely doplňovat příliš často, ale zároveň tam pepř nehnípe příliš dlouho. Hrubost mletí se nenastavuje žádným šroubkem, ale pootáčením dolní části, takže přesně drží. Opravdoví držáci a po všech zkušenostech s jinými modely je už asi nikdy nevyměním.


Forma na pečení chleba — Ještě nedávno jsem měl chuť nechat si něco takového vyrobit v keramické dílně, ale teď koukám, že už to Emile Henry dávno vyrábí. Oproti klasickému litináči s poklicí se na keramickou desku bude chléb o poznání snadněji sázet (mrkněte se na video na stránce produktu).

Pořádný starosvětský pekáč Mauviel — Nevím, jak vy, ale já když ho vidím, tak ho okamžitě chci. Taková věc je podle mě na furt — je z festovního materiálu, má naprosto hladký povrch a parádní ucha pro přenášení. Stejné provedení ve třech rozměrech.

Sada nožů WMF — Neznám nikoho, komu by neudělala radost pořádná sada nožů. Kuchařský nůž, nůž na chléb, nůž na maso, menší špičatý nůž, ocílka a dřevěný blok. Je to ideální dárek pro všechny, kteří ještě nemají žádný pořádný nůž a v lince se jim válí jen pár tupých nepodarků a sada keramických. Sám mám třeba doma X nožů, blok s původními noži ale nechávám na lince už několik let.

Kuchařský nůž Zwilling — Pokud nechcete kupovat celou sadu a chcete vybrat jeden jediný typ nože, sáhněte po takzvaném univerzálním kuchařském noži (chef's knife). Délka 20 cm je tak akorát pro domácí použití i úplného začátečníka, který se chce naučit všechny základní techniky s nožem.

Loupací nožík WMF — Když jsem někde na návštěvě a v kuchyni chybí tenhle typ malého zakřiveného nože, chytám okamžitě nerva. Je podle mě naprosto nepřekonatelný, když potřebujete v krátkém čase oloupat a očistit větší množství zeleniny pro nějaké větší vaření. V kombinaci s dobrou škrabkou je to pro přípravu zabijácké kombo. Hoďte po mně 10 kg cibule a bude mi potěšením.

Zoubkatý nůž na pečivo — Nebudu kecat, že bez nože na chleba v kuchyni nepřežijete. Jeho roli nahradí jakýkoliv ostrý nůž. Se zoubky je ale krájení přeci jen o fous pohodlnější a pěkný krájíc s ním takto zvládne každý. Nůž je možno napárovat s prkýnkem na pečivo.

Kuchyňské nůžky — Pořádné nůžky do kuchyně jsou jedna z mála věcí na seznamu, co doma nemám. Mám teď v šuplíčku obyčejné kancelářské s plastovou rukojetí a je to děs běs. Vždycky si slibuju, že už si nějaké pořádné koupím a furt nic. Zrovna tyhle jsou podle mě ideál — nebál bych se na ně sáhnout upatlanýma rukama a určitě půjdou i dobře umýt.

Set s nožem a vidlicí na krájení pečeně — Lahůdka, určitě postradatelná, ale tváří v tvář s nějakou nádhernou jehněčí kýtou na rozmarýnu se bude hodit dokonale. Pokud už v kuchyni dobrý nůž na maso je, můžete nadělit i krásnou vidličku na maso samostatně — výběr je velký!

Keramika na pečení Emile Henry — Potřebujete obdarovat někoho, kdo rád peče? Věci od Emile Henry to jistí naprosto s přehledem. Pro univerzální použití (sladké i slané pečení) sáhněte po tomhle pekáči s vyšším okrajem. Na koláče pak můžete vzít tyhle klasické tvary — s nízkým vroubkováním nebo s vyšším zvlněným okrajem. Ikonické jsou i jejich ramekiny alias malé misky na souflé nebo zapékací misky na crème brulée. Tam skoro nejde sáhnout vedle — stačí jen vybrat barvu! :)

Silikonová podložka na pečení — Tohle je můj loňský objev. Používá se podobně jako pečicí papír, ale opakovaně a pohodlněji. Podložka je geniální na všechny věci, které mají tendence se lepit — makronky, pusinky, cookies, věnečky, florentýnky, cukroví aj. Rozměr navíc většinou přesně odpovídá klasickému plechu na pečení. Jak všechny věci na pečení ze silikonu nesnáším, tak tohle jsem si opravdu zamiloval a používám skoro pořád.

Šlehací metla de Buyer — Pořádná metla na sníh nikdy nezestárne. Pokud ji nebudete mít na parádu nebo na šlehání zálivek s olejem, doporučuji sáhnout po co největším rozměru. Všechny možné sněhy, pěny a žloutkáče se vám pak budou klidit z cesty.

Zdobící cukrářský pytlík — Po pár nešťastných pokusech mám doma textilní pytlík s pořádnými kovovými hroty. Pytlík je bez problémů omyvatelný a jde i vyvařit. Ideální dárek pro všechny, kteří chtějí dostat do ruky klasické cukrářské zdobení nebo chtějí na plech sázet odpalované těsto jako když střelí.

Super ostré struhadlo — Vzpomínáte na taková ta klasická plechová struhadla, na kterých jste si vždycky ustrouhli kus palce a kůra z citronu v něm tak akorát zůstala? Klidně na ně zapomeňte. Nová generace ostrých struhadel z nerezu podle mě patří do každé kuchyně. Na čokoládu, koření, citrusovou kůru nebo koření. Vždycky rychle a čistě. Malé čepelky jsou tak ostré, že kůru z citronu zbytečně nedrtí, ale opravdu jen čistě odkrojí. Dvě hrubosti a tvar do véčka berte jako bonus.

Sada nerezových mís — Asi to bude vypadat jako blbost, ale při vaření i pečení se bez nich podle mě nedá moc hnout. Míchání těsta, příprava salátů, sníh z bílku i krémy nad párou máte takhle naprosto v pohodě. Opět klasický příklad věcí do kuchyně „na furt“. Pokud byste si chtěli pořídit jen jednu a primárně na zadělávání těsta a míchání zastudena, mrkněte se na tyhle mísy od WMF s protiskluzovou podložkou.

Digitální váha s hladkým povrchem — Pokud budete uvažovat o ideální váze do kuchyně, došli byste na konci k profi nerezové váze s velkým rozsahem i přesností za několik tisíc. Na doma ale stačí váha s přesností na 1 g a takovou povrchovou úpravou, abyste na ni mohli sahat prsty ulepenými od těsta a abyste se nemuseli děsit toho, když ji trochu pokapete vodou nebo zaprášíte moukou. Tenhle model od Silitu to podle mě splňuje dokonale — má rozsah až do 5 kg, jednolitý povrch a dotykové ovládání. Nemít něco podobného doma, neváhám!

Digitální vpichovací teploměr — Akurátně propečené steaky a pečeně jsou bez teploměru spíš věcí náhody. Kontrola minimální vnitřní teploty masa je taky věcí elementární hygieny vaření. Teploměr od WMF odečítá v rozmezí několika vteřin a má rozsah –40 až +200 °C. Všechno v nerezu, takže i s velmi snadnou údržbou.

Škrabka rovná, příčná a dvojitá — Už jsem vám někdy říkal, že jsem maniak na škrabky s výkyvnou čepelkou? Tyhle tři bych bral okamžitě. Sám doma používám příčnou, někde se ale hodí i ta podélná. Dvojitá škrabka je zase speciálně na chřest nebo na mrkev, kdy při každém tahu loupete na obou stranách a tedy dvakrát tak rychle. Malá věc, která ohromně zrychluje přípravu na vaření.

Mandolína de Buyer — Nudličky z mrkve, bramborové hranolky i teňoulinké plátky ředkviček. Všechno rychle, bez chyby i bez ufajtnutého prstu. Profi mandolína je univerzální pomocník, který podobě jako škrabky ušetří tunu práce v přípravě před vařením. Jednoznačně dárek pro fajnšmekry!

Sada příborů WMF — Vybranou sadu berte jen jako příklad, z nabídky příborových sad určitě vyberete sami lépe. Sám jsem doma dlouho pořádné příbory neměl a děsně mě to štvalo. Pokud chcete podarovat někoho blízkého a víte, že má zatím doma jenom Ikeu nebo něco podobného, tak tady rozhodně neuděláte chybu. P.S.: Jsem docela v šoku, že se dělají takhle cool pižlátka i pro malé děti!

Dóza na oliváč — Je vždy po ruce, nepropouští světlo, nekape a můžete s ní olej dávkovat i jednou rukou bez boje s uzávěrem. Dedikovaná dóza na olej je prostě strašná pohoda. Od Emile Henry navíc i děsně pěkná věc, za kterou se nemusíte stydět.

Panákovka od Riedelu — Na chlup stejné sklenky mám doma a nedám na ně dopustit. Používám je na ovocné pálenky nebo na grappu, u kterých tvar sklenice parádně zkoncentruje jejich vůni.

Sada sklenic na víno — Opět prověřeno dlouhým používáním. Jejich základní řada Vinum je ideální pro seznámení se značkou Riedel jako takovou a kombinace 3+1 zdarma vám alespoň trochu zmírní jejich vyšší cenu. Pokud chcete přitlačit a obdarovat milovníka vína, sáhl bych na sadu Tasting Set, kde skvěle vynikne práce Riedelu s různými tvary a objemy sklenic. Když se rozmlátí při mytí, je to vždycky tragédie, ale i tak vždy stejně dokupuji nové kusy pořád dokola.

Číšnická vývrtka — Ostrý nožík, dvojitý kloub a nic víc nepotřebuju. Respektive všechny jiné typy vývrtek jsou mi pak úplně ukradené. Prostou vývrtku i jednokloubovou číšnickou nesnáším. Ty se závitem mi zase přijdou děsně neohrabané a pomalé. Stejně jako předchozí — perfektní pro všechny se zálibou ve víně.

Pokud jste si nevybrali, můžete se jít dorazit přímo na Kulina.cz, kde mají vlastní dárkovou sekci. Určitě zkontrolujte i aktuální doprodeje a pokud jste i tak nerozhodní, pořád je tu možnost nákupu dárkového certifikátu. Přeji šťastnou ruku!

Reklama

Komentáře

Áchich ouvej, proč já jsem sem lezla? Pokud kliknu na vše, co by se mi líbilo (a s mou vášní pro kuchyňské náčiní na celý život toho věru není málo), dostanu se na pěticifernou sumu.

a něco jiného než samé reklamy by nebylo? :-( dřív jsem četla blog pořád, teď jednou za uherák a ani to nestojí zato, škoda pane Cuketko…

katka: přesně tak. Mám vás stále ještě docela rád Cuketko :) Byl jste pro mne vždy zdrojem přesných a ověřených informací, což je dnes v záplavě marketingových a jiných žvástů velmi vzácné. Stejně tak lidé co se tu sdružovali/sdružují ? Ale mám už delší dobu pocit že jste někde jinde – nevím přesně kde. Jedna cibule na zádíčkách na dvě reklamy ? Nic moc.

↪ 4 ttrefil: ↪ 3 katka: Omezit/vzít lidem něco, co je zadarmo, je vždycky problém — strašně snadno se na to zvykne ;-) Víc přátelskou podobu inzerce, která je základem pro udržitelný provoz, ale vymyslet neumím. Práci rozkládám i na přípravu nové verze Scuku, kde bohužel přípravy překročily časový plán. Je to tak ale vždy a vymlouvat se na to nechci, takže moc děkuji za zpětnou vazbu ;)

↪ 2 oddie: To byl tak nějak cíl, takže se omlouvám za komplikace ;)

↪ 1 Jana: Snažil jsem se vybrat i spoustu držáků, kteří se v ceně vejdou do rozmezí několika stovek a přitom udělají i tak velkou radost. I tak ale platí, že větší peníze jsou na Kulině utratit až příliš snadno :)

Dneska jsem si přečetl článek a rovnou si objednal tu ocelovou pánev :) Přesně teď jedu ve vašem stylu zbavování se teflo-plastovo-šroubo pitomostí. Robustním věcem co vydržej dva životy zdar!

Pane Cuketko a jaký provoz vlastně udržujete. Vždyť tenhle blog je takové zombie. Jediné, co se tady občas objeví je reklama – z webu o vaření se stala stránka prodávající inzerci. Má cenu něco takového udržovat? A divím se, že tady někdo inzeruje – jakou to může mít sledovanost?

↪ 8 Petr: Jejda — tohle už skoro vypadá jako stížnost od nazlobeného předplatitele! ;) Průměrná návštěvnost je cca 135 tisíc unikátních čtenářů/měsíc a web naservíruje přes 400 tisíc zobrazení. Oproti roku 2012 to poporostlo meziročně o 30%. Odráží se v tom to, že poslední články připravuji ve větším rozsahu a snažím se, aby měly co největší trvanlivost a našlo si je co nejvíc čtenářů (tomu teď dávám větší přednost než sadě častých zápisků, které rychle vyšumí a pak zapadnou).

↪ 7 Javin: Gratuluji, tam není moc co řešit :) Stačí se o ni starat s úctou a vydrží to fakt navěky. Pokud se používá pravidelně, tak i získají docela rychle tu typickou patinu. Naučí vás to i správně pánev rozpalovat a hlídat teplotu oleje. Uvidíte, že v tom zatahování se tomu jen máloco vyrovná (nepřilnavé pánve určitě ne ;)

Já si nestěžuji, pouze konstatuji. „Předplatitel“ jsem, protože při každé návštěvě musím filtrovat, co je ještě váš názor a co je pouze prodej nějakého zboží – což není z mojí strany zadarmo, stojí mě to čas. Moje volba samozřejmě je to nedělat, což taky dělám. Dříve jsem váš web velmi rád navštívil několikrát týdně, nyní to dělám několikrát ročně. Možná kdybych sledoval vaše aktivity i v jiných rovinách (Scuk apod), tak by to pro mě nevyznělo tak špatně, ale s tímto poměrem reklam vůči článkům mi přijde, že se z tohoto webu stalo pouze rýžování. Chápu, že je třeba stránky jako každé periodikum zaplatit, v tomto případě prodejem reklamy, ale vašich článků, resp.vašich příspěvků ubylo na úplné minimum a web je zahlcen reklamou. Kdyby zůstala zachována kadence vašich příspěvků, vůbec by mi to nevadilo, ale já osobně prostě nemám důvod sem již chodit. Ale jinak to asi funguje a když to takhle chcete, ok.

Hm… Ne že bych neuvítala větší frekvenci nereklamních článků, ale z vlastní zkušenosti vím, jak náročné je věnovat se podobným projektům stejně intenzivně jako na začátku, obzvlášť pokud má člověk ještě další aktivity, takže pana Cuketku dost chápu.

A Kulina by si u mne šplhl, kdyby čtenářům nabídl třeba 10% slevu. ;)

↪ 12 Jana: ↪ 11 Petr: Já se skrz blog snažím realizovat témata, která mě zajímají a v jejichž rozvíjení vidím smysl. V udržování umělé pozornosti nebo aktivity vysokou „kadencí“ blogísků, které vyšumí za týden, v tom naopak smysl nevidím ;) Pokud chce někdo udržovat těsnější kontakt, sledovat aktuální témata, tak od toho mu nabízím svoji přítomnost na sociálních sítích (Facebook, Twitter a Instagram), které jsou na takový druh častější a plytší interakce líp uzpůsobené.

Po přečtení této brutální reklamy nabývám dojmu, že pan Cuketka je alias Horsta Fuchse. V podstatě se dá říct, že pan Cuketka sklouzl na úroveň Jirky Babici. Tedy, alespoň co se reklamy týče. Fakt na mě, milý pane Cuketko, tato reklama nepůsobí vůbec dobře. Byť je jisté, že Vámi propagované zboží je, řečeno slovy Karla Gotta, co píseň, to hit. Ale je tu očividná snaha o něco jiného, než bývalo. Škoda. Přesto sem ale rád chodím, ale to jen proto, že tu jsem chvíli a než profičím staršími příspěvky, tak to ještě bude trvat, ale i za tu chvíli, co tu jsem, poznávám změnu.

Dodatek – třeba ta reklama na to struhadlo, to je doočíbijící. Kdo nebyl jelito, ten nastrouhal kůru z citronu i na starém struhadle. Jasně, že ten, kdo měl tohle struhadlo po babičce, ten si ty prsty ojel, i kdyby byl žonglér. Mimochodem, včera jsem byl, po dlouhé době v IKEA a ten výběr skleniček na víno, koňak a podobně, to až oči přecházely. NEvídím důvod, pít šampus ze skleniček za 150 za kus. Například.

↪ 14 CanCalla: Díky za komplimenty! :) Je třeba si uvědomit, že nečtete běžný redakční obsah, ale oddělený a jasně vyznačený inzertní obsah. O tom jak na Cuketka.cz reklama funguje, si přečtěte zde.

↪ 15 CanCalla: Nevídím důvod, pít šampus ze skleniček za 150 za kus. Riedel (mmch. zakladatel firmy byl s českými kořeny, ale vyhnali jsme si ho odsud) má všechny sklenice postavené na tom, že přizpůsobují tvar, objem, výšku etc zdůraznění nebo potlačení různých senzorických vlastností vína. Vliv sklenic zřetelně rozpozná i laik a může se o tom přesvědčit i na jejich pravidelných degustacích, co pravidelně dělají (doporučuji). Mít doma pár obyč sklenic na rozbití, nebo když přijde větší návštěva, je určitě fajn, některá vína bych ale do nich nenaléval…

To samé platí o struhadle — zkuste si někdy tohle nebo jakékoliv podobné např. od Microplane vs. klasické struhadlo a ten rozdíl je jasný bez ohledu na zručnost kuchtíka.. ;)

Sklenička 150 Kč za kus je ještě levná :). Já bych spíš si dával pozor na skleničky, co jdou pod sto korun… Ale samozřejmě je to každého preference, jako u všeho.

Díky za doporučení. Nechápu, že někomu vadí, že si Cuketka na svůj vlastní web dá částečně reklamní článek, který je navíc označen a hlavně férový co se týče popisu tipů.

Rozdíl mezi klasickým struhadlem a struhadly nové generace můžu potvrdit. Ze zahraničí mám Cuisipro a je to poznat.

Zaujala mě ta silikonová podložka na pečení. Když peče naše dcera jsou všechny plechy pokryté silnou vrstvou připálenin, které nejdou odstranit. To by možná pomohlo.

Jako je pravda, že dřív tu možná bylo víc článků, ale takové reakce mi připadají trochu zbytečné:( Ono i ve fóru dřív čtenáři debatovali mnohem víc.
Nějaká slevička za reklamu by ale být mohla;) Za mě bych si každopádně vybrala ten pekáč. Je úúúžasnej:)

mnozstvim reklamy bych se netrapil.. tahle vec je dost samoregulacni. kdyz bude moc reklamy… a malo ostatniho obsahu.. nebudou chodit lidi.. a reklama zmizi :) jestli se pak lidi vrati to je jina vec..

ja mam obecne u stranek s vetsim mnozstvim reklamy jiny problem.. a to je odlisit nazor provozovatele stranek… od nazoru.. inzereneta.. pripadne jeho vlivu na provozovatele.

osobne nicmene navstevuju jen forum a sem tam scuk.. takze je mi to fuk..

↪ 19 Bart: U toho struhadla je to fakt tím novým typem ostří, které pouze odkrajuje. Tupá struhalda sice odkrajují, ale zároveň i drtí a hmoždí.

S podložkou (mám Silpat) je to fakt pohoda — odpadá práce s papírem, čistit to jde velmi snadno a fakt se na to nic nelepí. Jediná nevýhoda je asi jen cena. Tj pokud pečete najednou něčeho třeba tři plechy, chtělo by to rovnou tři podložky, aby se na ty před pečením alo rovnou sázet.

↪ 20 Snookie: To už tak nějak patří k místnímu koloritu :) Co se týče diskuzí — nově do toho zasahují sociální sítě, kde se část konverzace odehraje, aniž by se projevila zde. Jsem za to rád — zapojí se i čtenáři, kteří by tu nijak komentář nenapsali.

↪ 18 Janda: To tedy ano, ale když by byla jen na „šampus“, možná by to bylo tak akorát ;) Ale jinak ano, Ridelovky bohužel vždycky vychází na několik stovek/kus. Pokud bych měl na šumivá vína něco vybírat sáhnu po řadě Grape (vyznačuje se zašpičatělým dnem, které mi k šumivým vínům sedí, měl jsem kdysi dvě, ale už je to kus, co jsem je rozflákal):

http://www.kulina.cz/…del/d-72868/
http://www.kulina.cz/…del/d-72866/

Je pravda, že reklamy a „partnerů blogu“ je tu čím dál tím víc. U nich prostě i počítám s tím, že možná nebudou až tak objektivní (nechci ale panu Cuketkovi škodit). Nicméně alespoň si rozšířím obzory a zjistím, co je na trhu nového. Osobně se mi líbí nádobí Mauviel, ale je jaksi mimo moje finanční možnosti, a na stůl také v hrncích z prostorových důvodů neservíruji, takže ukryté ve skříňce by moc nevyniklo :-) Domnívám se, že ani na stránkách firmy Kulina.cz nakupovat nemusím, ale zjistím, že prostě existují nějaké vychytávky, které pak mohu koupit i jinde. Třeba jsem tady objevila hrnec na uzení a já už dlouho toužím tohle doma v paneláku vyzkoušet. Nemám ale nádobí a nemám ani piliny. Takže teď mám dilema, jestli si spojit Ježíška se svátkem a narozeninami dohromady a ten krásný kastrol koupit. Řekla bych, že jinde je reklama drzejší a vlezlejší, chodím třeba na web o cestování Orbion a tam po kliknutí na stránku neustále vyskakovala okna s reklamou, která se musela stále zavírat, a to snad i v diskuzích, bylo to děsně otravné. Tady je reklamy sice poslední dobou čím dál více, ale je aspoň taková elegantní. I když bych také uvítala více kulinářských článků bez „partnerů blogu“, to je bez diskuze.

↪ 19 Bart: Měla jsem silikonové podložky (tři, byly levnější), ale nakonec jsem se vrátila k pečícímu papíru, protože i když jsem je omyla, stejně jsem měla pocit, že jsou cítit po předchozím pečení.
Proč dcera nepoužívá pečící papír?

↪ 15 CanCalla: Taky mám struhadlo nové generace (Tchibo) a je to nebetyčný rozdíl. Tohle se mi líbí víc, je šikovnější, stojí sice dvakrát tolik, ale koneckonců, je to dárek.

Hm, tak zrovna ta ocelová pánev 28cm, dodání 25dnů, to už letos k Vánocům asi nebude…

Kdyz me k tomu uz ten clanek tak pekne navedl. Mauviel nerezove panve – zajet a cistit pouze uterkou, vyhybat se vode – ano ci ne?

Zatim u me vede spis snaha ji cistit – ono se v ni velmi dobre i dusi, a to se zajetim neni moc kompatibilni. Mam se stydet? ;-)

(misto „snaha ji cistit“ melo byt „snaha ji umyvat“ – omlouvam se za mensi srozumitelnost)

↪ 28 Yusaku: Sám u nerezu žádnou patinu nebuduji a mydlím pokaždé dočista dočista, co to jde :) U nerezu podle mě patina nemá smysl, na to mám doma právě tu ocel.

↪ 27 Pavel: Bohužel se už po tak krátké době stačily u některých modelů vyprodat. Zkuste se tam po nějaké chvíli mrknout znovu… ;)

↪ 22 pan Cuketka: Ty Riedelovky jsou na mě bohužel také moc drahé :) Já si zatím vystačím se sklenkama kolem těch 150,– kus (momentálně Luigi Bormioli…v menší verzi na bílé víno…chystám se sehnat možná někde nějaké větší na červené/lepší víno).

U mě spíš je problém v přenášení pachů ze skříňky…mám bohužel dřevotřísku a páchne a to ji furt větrám jako blázen…na skleničky to pak strašně přechází :(

↪ 27 Pavel: ↪ 30 pan Cuketka: Teď na to koukám znovu, a pokud jste uvažoval o rozměru 28, klidně bych sáhnul pro modelu 26 cm — rozdíl v užití bude minimální.

↪ 31 Janda: Drahé jsou i na mě, proto jich mám doma jen pár. To je příklad třeba té panákovky, ty máme doma jen dvě a střežím je jako oko v hlavě… (jinou značkou se blbě nahrazují) Stejně tak mám jen dvě sklenky na whisky od Ronyho Plesla a ty po bytě nosím jen ve stádiu plné koncentrace :))

Ostatních levnějších sklenic různých tvarů (včetně ikea) pak mám celou hromadu a ty přijdou na řadu při grilování, větších návštěvách etc., kde se nechci bát, že něco rozflákám.

Já mám moc ráda keramiku Emile Henri, doma mám dvě formy na koláč jednu s nižším okrajem a jednu s vyšším okrajem. Vydrží i hrubší zacházení, dobře se myjí, nemám jim co vytknout. Teď pokukuji po ramekinech, abych mohla trénovat souflé a ta maková mísa na salát, ta je taky moc hezká a ještě ještě…

Já se přiznám, že patřím k těm, kteří na základě reklamních akcí u pana Cuketky občas něco koupí a zatím nikdy jsem nekoupila klump, který bych mu omlátila o hlavu :-) Teď to bude ocelová pánev, protože se postupně loučím s různými teflonkami. Oceňuji i rychlost dodání, včera jsem objednala a dneska dorazí.

Pokud to dobře dopadne, tak se zítra stanu šťastnou majitelkou pekáče na domácí uzení a v sobotu budeme udit. Takže i za tu reklamu, celkem vkusnou a k tématu, díky!

Nesnasim reklamu, stve me a jsem ochoten ji maximalne tolerovat jako nutne zlo. Ale kdyby vsechna reklama na internetu byla takova, jako vetsina reklamy tady – s vyjimkou obcas nejakehomene povedeneho banneru nerusiva, bez zvuku, jasne oddelena a v pripade clanku casto i informacne prinosna (ale pritom stale poctive oznacovana)). Ano, chodim sem min nez driv, hlavne kvuli ubytku diskusi, ale i kvuli tomu, ze vareni zustalo mym konickem, ale uz neni tim nejnovejsim. Vidim, ze reklamni clanky prevladaji, ale na druhou stranu tu stale prevladaji ty pro mne zajimave. (Protoze zajimavych je tu i dost tech „partnerskych“ coz se mi jinde v podstate nestava).

Nedá mi to nenapsat… Mně se ten článek líbí, výběr i forma je vynikající a s chutí jsem si jej přečetl, byť jde o reklamu. Kromě toho zrovna Kulina je z vlastní zkušenosti výborný e-shop, který neváhám doporučit.

Vždyť je to jako s televizí. Když se mi něco nelíbí – přepnu/vypnu. Reklama = peníze a mě to přijde jako logické spojení. Navíc tahle forma rozhodně neobtěžuje, jako spousta jiných kdekoli na netu. Hezký průřez sortimentem Kuliny.

Přebujení reklamy: stačí porovnat úbory sportovců z filmových záznamů před, řekněme, 50ti lety a dnes. O míře počmáranosti nemůže být dišputát.
Bude hůř?

Taktéž díky za článek – Vánoce jsou za dveřmi a nespokojení čtenáři by měli spíš poděkovat, že někdo projde e-shop a vybere tipy na zajímavé zboží.

P.S. Struhadlo vypadá opravdu dobře :)

Kdo nekdy psal blog, chape to obrovske mnozstvi clovekohodin, jake tomu pan Cuketka nezistne a z cisteho nadseni obetoval. Nemluve o jinych investicich, takova Noma, jako priklad za vsechny, je jiste zdarma, vcetne letenek. A ze by ten cas mohl venovat necemu jinemu. Kuprikladu vydelavani penez. Nebo blog uzamknout a nechat to jen pro par znamych. Proto tyhle vyjevy nad tim, ze by chtel na blogu taky trochu vydelat(Hnus! Kapitalista jeden!) naprosto nechapu, prijdou mi projevem jiste formy zhovadilosti(pardon pro ostatni) a nevdeku.

Neni nic jednodussiho, nez clanek ingnorovat. Ale evidentne i takto jednoducha vec je pro nektere problemem. Takze by bylo dobre, kdyby si tito „predplatitele“ nechali sve rozumy pro sebe. Dekuji.

…eee ja tedy predpokladam… a povazuji za zcela samozrejme… ze blog slouzi panu Cuketkovi mimo jine i k vydelavani penez. Je to jiste hodny pan… ale nejak se mi uplne nezda ze by napriklad cestoval do Kodane z cireho altruismu… aby ukojil nasi touhu po informacich z tehle uzasne restaurace…

↪ 44 milos: To tady asi nikdo nepsal…ale jeho možnosti jsou takové, že může navšítvit nejen Kodaň, ale i Nomu. Jeho cena je v tom, že nám o tom vydá zprávu. A jestli na blogu vydělá, je jeho věc, ne naše…

proti tomu absolutne zadna… a ja jsem ten posledni kdo by komukoliv nepral vydelavat na svych schopnostech… kontaktech… povesti.. cemkoliv. A ze to tady nikdo nenapsal? No.. tady pan Mata psal.. ze by se pan Cuketka misto tvorby blogu.. mohl venovat napriklad vydelavani penez… coz je jaksi zrejmy nesmysl.. protoze ja predpokladam.. a opakuji ze je to tak spravne.. ze blog nejakou tu kacku vydela.. at uz primo.. nebo zprostredokovane..

a opakuju.. jediny problem mam ve chvili.. kdy nejsem schopen rozeznat nazor autora… od zaplaceneho nazoru inzerenta.. a ano.. je to jen muj problem.. ostatni ho mit nemusi.. :)

Milý pane Cuketko, dříve jsem na Váš blog chodila docela ráda. Sice někdy to bylo až úsměvné, např. vypěstovat si na záhonu 1×1 m „spoustu“ vlastní zeleniny, ale většinou zajímavé. Kde ty časy jsou? Chápu, že finanční příspěvek od bonitních zadavatelů reklam je fajn, ale víte, možná na rozdíl od Vás, pro většinu lidí presentuje cena 1 Vámi tolik vychvalovaného hrnce či pánve pomalu polovinu měsíčního příjmu. Sama jsem si (bez Vašeho přispění) koupila litinového značkového Woka a ocelovou pánev inzerované značky. Určitě se na tom vaří výborně, o to nic. Ale myslím, že toto nádobí si najde okruh zákazníků i bez inzerce svojí kvalitou. A to jsou jenom ti, co opravdu mají vaření jako koníčka, nebo ti, kteří by vzhledem ke svým příjmům považovali za nesmysl se nevybavit tím nejlepším. Ony by ty reklamy na Vašem blogu nebyly možná tak pohoršující, kdyby to nebyla dnes jeho jediná náplň.

↪ 43 Michal Mata: Píšete tu cosi o zhovadilosti, dovolte mi naposledy zareagovat a pokusit se přesněji vyjádřit oč mi jde. S reklamou jako takovou nemám problém, je tématická, kvalitní, dobře oddělená a rozpoznatelná. Cuketkovi samozřejmě velký dík a je jasné, že ze vzduchu žít nemůže. Ozval jsem se až v okamžiku kdy její množství začalo převyšovat množství ostatních příspěvků. Samozřejmě – nemusím to číst, ale to je podle mého názoru trochu krátkozraký pohled. Cuketka je fenomén, který podle mne výrazně kultivuje své čtenáře nejen v oblasti kulinářství ale i ekologii a mnoha dalších příbuzných oborech. Myslím si, že tvář světa kolem nás je mimo jiné výrazně formována tím, co jíme a jakým způsobem to získáváme. Díky Cuketkovi jsem začal nakupovat sýry od pana Kolmana, ryby od pana Lešetického atd. Minimalizuji nákupy v supermarketech, zamýšlím se nad původem surovin, nad tím komu dám své peníze a věřím že tak nečiním jen já. Chápete ? Jde tu prostě o víc než o jeden blog. Samozřejmě že pan Kuciel má plné právo činit co činí, jen bych byl nerad, kdyby mé díky byly jen za to co bylo a ne za to co ještě bude či by mohlo být.

Nemáte někdo tu chlebovou formu od Emile Henry? Z toho videa to na mě dělá dojem, že ji před pečením nezahřívají, což je mi divné, na druhou stranu mi připadá, že díky její velikosti se s ní bude strašně blbě manipulovat když bude rozpálená.

↪ 49 Ala: Shodou okolností jsem zrovna tenhle kloš našel pod stromečkem :) Zatím jsme stihli jen dva testovací běhy s pšeničným bramborovým a jedním kubou. Rozehříval jsem normálně předem jak jsem zvyklý a bylo to naprosto v cajku. IMO to vypadá větší než je v reálu, doporučuji vzít do ruky metr a udělast si představu podle rozměrů co uvádějí (33×28×16 cm), rozměr kompenzují ta ucha po stranách — za ně i v rukavicích do trouby manipulace OK. (Naježil jsem i ty kuchynské nůžky Zwilling a ty jsou můj splněný sen :)

Já jsem právě taky neodolala a už to mám objednané k narozeninám. Troubu jsme předtím měřili a když se dají ucha na úhlopříčku, tak se to tam vejde (je to stejně velký jako ten jejich oválný hrnec). Ale bojím se až to budu tahat rozžhavené z té trouby ven, že se spálím (ne o ucha, ale právě o tu troubu, protože okolo už nebude žádné další místo). Ale co by člověk neudělal pro dyzajn, žejo :-)

↪ 51 Ala: No jo máte recht. První pečení jsem dělal ještě během vánoční návštěvy a tam to bylo v takové té širší el. troubě. Doma mám ale troubu 35–40 cm, tak jsem teď safra lehce znervózněl ;) Ale i můj litináč má 31 cm přes uši, tak věřím, že se to snad nějak vejde. Ta madla jsou ale fajn, jde to za to popotáhnout a jsou dole. U litináče sem se občas popálil právě tím, že jsem ucha chytal nahoře a trefil horní spirálu.

Tak já jsem právě dostala svůj dárek s více než týdenním předstihem, protože moji dárci už to nemohli vydržet :-) Takže kvásek čeká a zejtra jdu na to.

Vyzkoušeno. Je opravdu menší než jsem čekala, takže manipulace s ním je OK. Díky velikosti se ale do něj nevejde bochník ve tvaru šišky, takže jen kulatý. Jinak mi připadá že pečení funguje dobře. Jediná věc, ze které jsem dost rozpačitá, je to udělátko na nařezávání, připadá mi naprosto tupé a k ničemu (horší než obyčejný nůž, se kterým chleba nenařezávám, protože bych ho zničila), pane C., jde Vám to s tím nařezat? V návodu píšou, že se to má naříznout do hloubky 1 cm, a přitom ta čepel toho udělátka ani ten 1 cm nemá, přijde mi to fakt úplně nesmyslné. Nebo dělám něco blbě?

↪ 55 pan Cuketka: wow, ten tip s narezavanim je dobry, to by slo i cepelkama na skalpel, ze? Ja to doted prorezavala zubatym nozem a jeste zesikma pricne. Sikl se mi i tip na vytvarovani bagety, delam tu druhou variantu, ale soude dle pohybu mistra do toho moc mlatim, jeho pohyby jsou podstatne vlacnejsi, musim vyzkouset;-)

Co vy na to?

nepovinný, ale díky němu máte obrázek (jak?)