Ostrov Tip 090417 – Jak jsem si zababicoval

Píšete vy…

S paní J máme společné večeře, hlavní to zde jídlo většiny obyvatel. Ve všední dny obědvám sám. Často to odbydu otevřením krabičky sardinek; dnes ráno mě ale škrábalo v krku a měl jsem potřebu něčeho teplého.

Dal jsem vařit vodu na čínské vaječné nudle, ty jsou za 4 minuty hotové. K tomu nějakou omáčku. Ta začala cibulí a dvěma macatými česněky – to bacily, pokud je to přímo nezabije, určitě alespoň pořádně vystraší! Cibule se dusila a já vyběhl na zahradu, kde nám úspěšně přezimovala petržel a spolu s pažitkou nyní nabízí cenné zelené natě. So far, so good.

Pak se to ale celé jaksi nahnulo a zvrtlo – ruku na srdce, stává se to občas asi mnohému z nás. Ne? Nechť první hodí kamenem, kdo nikdy nebabicoval! Popadl mě kuchyňský amok a kastrol se začal podobat popelnici. Putoval tam sezamový olej, mražený hrášek, dvě ledové kostky domácího kuřecího vývaru, oyster sauce (ústřicová omáčka) z flaštičky, hrst mořských ráčků, zbytek už před-umytého špenátového salátu, řeřicha potoční, harissa…

Chlapsky přiznám, že na talíři na to ještě šel strouhaný čedar!! Nestydím se ani za to, že mi to chutnalo. Omluvou mě budiž silná rýma. Zde se říká: Feed a cold, starve a fever. Nakrm rýmu, nech vyhladovět horečku.

Vrchol jsem dnešnímu obědu dodal, když jsem se rozhodl vylepšit si experimentálně sklenici sójového mléka lžící výborné zavařeniny z pravých lesních borůvek od Bonne Maman. Výsledný šejk sice chutnal znamenitě, ale holt ta barva. Zde se takovému ponurému, depresivnímu odstínu říká „Battleship Grey“, křižníková šeď.

Naštestí je v příkrém kontrastu s nádhernou jarní oblohou za okny. Na zdraví! Cheers!

Reklama

Komentáře

Jestli babicování znamená experimentální smíchání přísad dle momentální chutě a dostupnosti, tak to dělám skoro permanentně. A ráda… občas i poměrně zvrhlé kombinace ;-)
Jo a teď už vím, kam utekla ta krásná jarní obloha z uplynulého týdne.

Jednorožcům s „rýbobu“ je babicování dovoleno a v některých případech dokonce doporučeno! Ovšem není babicování jako Babicování. To s velým B. je extra speciálo a málokdo na něj má žaludek i nerv.

Chvílemi to přípomíná Vyčítalovu píseň „Zálesácká bowle,“ po které začali rozumět ptačí řeči: „Plivník přidal kari,/ je šílenec přes Indii/ vykřikoval, Já jsem guru!/ (…) šumák jsme tam taky vlili, naslouchali šumu.“ Velmi doporučuju tuto píseň před začátkem kuchařských kurzů :o)

4. Když já Vyčítala od jeho hvězdné chvíle „pjapojů a pjuhů“ zrovna nemusím.
Ale máte pravdu, Zálesácká bowle je dost dobrá. :-)))

5: re Vyčítal – podobné pocity nyní zde. Ztrapnil se, alespoň v mých očích. Velmi jsem obdivoval jeho rozdováděné kresby, v Dikobrazu a jinde.
Mimochodem, moje někdejší velká studentská láska se už řadu let jmenuje Vyčítalová – vzala si jeho bratra. Svět je malý…

Co vy na to?

nepovinný, ale díky němu máte obrázek (jak?)